Svět je plný nástrah a my buď proplouváme ladem nebo se v něm topíme. Je jen na nás, jak se své role zhostíme. Není ani tak důležité, kolik vědomostí člověk v ,,reálném´´ životě pobral, jako to, jak s tím co umí dokáže naložit. Myslím, že podstata našeho ,,reálného´´ já je zakotvena v nás samých… Avšak ne v našem těle, ale v naší duši. Svět je plný eminencí, jež se chlubí ,,zlatou klecí´´, avšak ze svého náboženského hlediska musím podotknout, že ten, kdo se odprostí od všech těchto návyků, jeho duše k životu pravému se probudí a bude připraven na život věčný.
Další zajímavou otázkou týkající se našeho ,,reálného´´ života je tato: Jak je možné, že je tak snadné odpustit sobě a tak těžké odpustit ostatním? Teorie, že problémy s egocentrismem mají pouze muži, se mi zdá zcela nesmyslná. Většina věcí v životě by se dle mého názoru měla více zevšeobecnit. Lidé ty druhé až příliš obezřetně škatulkují a posuzují na základě jednoho psychologického rysu. Nespravedlnost na světě vždy byla, je a bude… S tím nic nenadělám. A ani nikdo jiný. Můžu však na ni tímto způsobem upozornit. Tím, že se zamýšlím nad některými věcmi, nad kterými by se druzí ani nepozastavili.
Reliéf minulosti
Odkaz minulosti, jenž kompenzuje následky soudobé přítomnosti je ve výsledku stéblo, kterého se chytáme, když ,,hoří´´. Nebýt vzpomínek, které provázejí v našem následujícím konání, byli bychom jako racci, hledající volné hnízdo.
Čas je jako veliká hora s mnoha podzemními chodbami. Avšak má to jeden malilinkatý háček: Nedá se vrátit!!!
Veškeré zážitky a vzpomínky jsou součástí průběhu života. Ať už jsme ho do nynějška žili dobře či ne, vždy se může karta obrátit. Záleží jen a jen na nás. Avšak Darwinovu evoluční teorii a podstatu potravního řetězce to již nezmění.
Životní koloběh
Utrpení, součást běžného života… Když se dlouho ,,nic neděje´´, je to vždy podezřelé. Většinou nás dříve či později dostihne nálož, která tento pomyslný klid všestranně a mnohonásobně nahradí.
Lidé jsou ve skutečnosti dravci, kteří se bezhlavě ženou jak za svou biologickou, tak i duševní potravou. Jakmile nedostanou to, co si jejich tělo a duše žádá, začnou šílet. Celý lidský život je jeden velký boj o přežití. Časem všichni vystřídáme nejrůznější životní role a když už jsme na konci cesty, zkrátka zmizíme. Tedy, alespoň v očích mnohých pozemšťanů.
Výňatek z citace evangelia podle Matouše, 15. kapitola
TEHDY přišli j Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci řekli: ,,Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!´´
On jim odpověděl: ,,A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?
Vždyť Bůh řekl: ,,Cti otce i matku a kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí´´.
Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ,,To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar´´, ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží.
Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: ,,Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými´´.
Svolal zástup a řekl: ,,Slyšte a rozumějte:
Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co u úst vychází, to člověka znesvěcuje.´´






Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.