Hospodin to viděl. Odvrhl je,
uražen skutky svých synů a dcer.
Řekl: ,,Skryji před nimi svou tvář,
uvidím,jaký vezmou konec.´´
Je to proradné pokolení,
synové bez věrnosti.
Vysvědčení
Na vysvědčení dostala opět velmi nespravedlivě čtyrku z fyziky. Paní učitelka třídní si v tomto faktu obzvláště libovala. Avšak matka ji tentokráte vůbec nevynadala… Právě naopak, snažila se ji podpořit, jak nejvíce to šlo.
Obzvláště pestré prázdniny
Tyto další dva dny volna byly pro Jiorninu obzvláště náročné. Navíc se od ní stále více odrážely obrazy jejích skutků. Především toho posledního. Pod tíhou se již podlomila kolena, jala zeď o hlavu svou tlouci. Óóó, jak to bylo srdce rvoucí… Pramálo však bylo platné, hříchy jsou jen pro lidi zdatné.
Sebevražedná neděle
Děvence se v hlavě naskytla možnost volby mezi dvěma zásadními myšlenkami… Lékárnická skříňka visící na stěně, obsah z ní volá: Vem si mě! A polkni! Když neskonáš, mysl a oblázek duše tvé se zvolní. Vďyť svoboda těla přec tak hezky voní.
Modleme se…!
Otče náš,
Smiluj se nad námi a pomoz nám:
Ať se již nikdy nedostaneme do područí hříchu,
ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem
a s nadějí očekáváme příchod našeho Spasitele,
Ježíše Krista.
Dílo bylo dokonáno, na těle nic rozpoznáno…
O dva roky později na střední škole
Bylo půl jedné odpoledne a do třídy vstoupila profesorka angličtiny. Povídá: Rozmyslete si dobře, než nějaké zvíře nebo člověka odsoudíte k smrti. Má dcera měla rybu a ta neplavala. Tak ji chtěla spláchnout do záchodu v domnění, že ryby mají nějaké zábrany. To byl ale omyl, ona žádné neměla. Když už nám to bylo podezřelé, zavolali jsme doktora. Ten nám oznámil, že byla celou tu dobu těžce nemocná. Proto dávejte dobrý pozor, jestli ryby kolem Vás nemají vypoulené oči. A naše ryba… dostala prášek.
Celá třída se vesele bavila a nikdo z nich neposlouchal…
,,Chvíli jsem měla velmi dobrý pocit z toho, že se mi vše zdálo, ,,jen´´ pouhý blázen – SCHIZOFRENIK. Nyní již ale vím – nejen že toto všechno bylo ryze skutečné, realistické, ale navíc jsem již zmíněný několikanásobný psychopat. Už mi stačí disociativní porucha osobnosti, ejhle, budu dokonalá.
Ale na jednu věc v životě mohu být opravdu hrdá: Chtěli mě potrestat (na oko – image je důležitá, moc rovněž) za to, co jsem učinila sestře na Břvech… Do mé dvoulitrové Kofoly mi přimíchali velké množství toho již zmíněného séra, které působí pouze na opravdové, nefalšované psychopaty. Já ho však zcela vědomě vyžahla až do dna a tím sama nad sebou vynesla konečný ortel! Na rozdíl od těch hnusných krys, JÁ budu královnou i ve smrti.´´
Podkapitola č. 2 – Síla slov aneb Osidla utrpení – MOUDRA, KTERÁ PŘINÁŠÍ SÁM ŽIVOT
Odpadlík
Utrpení má mnoho podob… Avšak přeci jedna shoda zde přebývá, dosud a navěky vyskytuje… Vždy nás stáhne ke dnu. Rochníme celé tělo ve vlastní šťávě, někdy může se stát, že duši ve víru zhýralosti své nenávratně utopíme. Je to propast, ze které není úniku. Díky séru pravdy si plně uvědomujeme vlastní nedokonalost, naše viny. Je to jako žíravina, která rozleptá nitro, zbyde jen ten hnus – naše duševní zdechlina. Celý svět od ucha k uchu poté směje nám, nikdo ruku nepodá, zůstaneme jen my – právě tato zdechlina, zdechlina, zdechlina… Každý, kdo má příležitost a není sám, kopne do nás, jeho srdce zaplesá. Vztahy jsou křehké jako to vajíčko, dlouho trvá přec, než někdo nám dá polibek na líčko. Když tak učiní, odvrhne tvář svou od nás za chvíli. Nebesa nám vzdálená, ten jest poslední na potravním řetězci také brzy umírá. Svět je jako bojiště… Nebo mám raději říci – smetiště? Nezbývá jiného, než doufat v BOHA, to ví hlavně každá černá vdova. Křesťanů je málo, tož velká škoda. Jediné, co zoufalce drží při životě, jeho víra… Však těžké to, když jeho duše skomírá. Všude samé nástrahy, všechno se vrací jako bumerang. A jaký to má HAPPY END? Všichni přece chcípnem jen. Všechno (skoro) jest jeden začarovaný kruh. Stačí málo, hned na sobě máte ne jeden černý pruh. Všude samé předpisy, etika, život trapně utíká… Když člověk něco opravdu chce a nemá na to ani náhodou? Celý zástup stojí mu na nohou. Blokují ze všech stran… Stáhnou ho jak hastrman! Co je nejvyšší lidskou výsadou? Podvody, machinace, ty se učí nejlépe… Také manipulace, vampyrismus duševní. Pokud o tyto věci jde, nikomu se nelení, tím pádem i zelení. Vše zalepí náš ze všech stran, nikdo třetí šanci nedá nám. Nikdo pochopení nemá pro lidi odlišné, figurují u farizeů pouze předměty doličné.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.