Máte – li potíže s extrémní přecitlivělostí, raději se neotevírejte vůbec nikomu! A to i v případě, že k tomu danému člověku chováte notnou dávku náklonnosti. To se totiž v konečném důsledku může hravě obrátit proti Vám. Bude se na první pohled jevit, že se lze před tím dotyčným neposkvrněně odhalit a on toto rovněž bude do jisté míry respektovat. Na první pohled Vás nechá dokonce se utvrzovat v tom, co děláte, bude se smát Vašim nápadům, vtipům, avšak za zády kout pikle, které se nakonec stanou tím stěžejním hřebíkem do rakve. Ani on neřekne narovinu, co si skutečně myslí, ponechá Vás v ,,blažené nevědomosti´´, topit ve vlastní šťávě, tož rovněž ten ´´nejsvatější člověk´´ zvládne hravě.
Nikdy si pokud možno nikomu nestěžujte, že máte strach z nenaplňování očekávání druhých. O to více budete následně zklamáni. Budou Vám do hlavy vtloukány klíny typu: Člověk, který Tě má opravdu rád, Tě bude milovat se vším všudy, i když mu vždy ve všem nevyhovíš. A jak to již většinou v životě bývá, ten dotyčný brzy popatří na Vaší osobě / charakteru něco, co se mu znelíbí a odkopne Vás jako ,,prašivého psa.´´
,,Každý by si měl ze svého mládí odnést byť nepatrný závan hříchu, aby mohl nabýt schopnosti odpouštět druhým.´´
Homosexualita… Velmi diskutabilní ,,problém´´ dnešní náročné, expresivní, komplikované doby. V BIBLI se nachází jedna taková velmi zavádějící věta: ,,Žena na sebe nevezme to, co patří muži a muž si neobleče to, co nosí žena, Hospodin, Tvůj pastýř si hnusí každého, kdo tyhle věci činí.´´ Ale další její zcela odlišný úsek popisuje anděly jako bezpohlavní bytosti. Bůh z nich neučinil holky ani kluky, protože byli výjimeční. Dokonce i Johanka z Arku, též známá jako ´´PANA ORLEÁNSKÁ´´ byla z největší pravděpodobností ,,transsexuálního zaměření´´. SVĚTE DIV SE, ONA BYLA V KONEČNÉ FÁZI UZNÁNA ZA SVATOU. Musím tedy s pokorou uznat, že s tím byly vskutku nezměrné potíže. Kdyby si to tak náš Pán nepřál, jistě by tuto skutečnost nikdy nedopustil. A především, tyto lidi by nestvořil. Osobně se domnívám (odpusťte mi mou přímost a údernost), že kupříkladu i takový člověk s psychopatickou osobností má na tomto světě své místo. Mnoho lidí si naivně myslí, tento ,,tvor´´ nemá žádné city, soudnost, svědomí ani respekt k potřebám ostatních (já osobně nemám žádný diplom z oboru psychiatrie či psychologie, pouze vycházím z toho, co jsem u sebe a jiných vypozorovala), avšak je to pocit zcela mylný, prorostlý silnými, neadekvátními předsudky. Psychopat vskutku působí chladně, lhostejně, svým způsobem s ostatními dokonce i manipuluje, ale nikdy to nedělá úmyslně a z vlastního přesvědčení. Vzhledem k tomu, že sama trpím poruchou osobnosti, dobře vím, že chlad a apatie, které ze mě vycházejí, jsou pouze produkty vnějšími, nikoliv vnitřními. Musím si zkrátka zachovat ,,dekórum´´ za každé situace, nemohu si pomoci. Hlavní problém a ,,kámen úrazu´´ spočívá v příčině toho všeho, nedokážou v pravý čas dát průchod svým potlačovaným emocím. Ale když už to na ně přijde, není cesty zpět, není vykoupení. Rovněž mám velmi silný pocit a tušení, že když nějaký lékař stanovuje člověku s těmito charakterovými rysy osobnostní profil, nechává se často zmást právě těmito nesprávnými produkty, vidí toho daného člověka právě v ten moment, kdy se zrovna nachází ve fázi nepřekonatelné duševní apatie, která mu nakonec v důsledku toho všeho nepochopení nasměrovaného k jeho vlastní osobě ,,na oko´´ zůstává. Vím a chápu, že se Vám nechce zrovna tomuto věřit. Podstata toho všeho se jeví příliš snadná, neméně strukturovaná, ale alespoň jsem se pokusila vyjádřit a popsat svůj jednotvárný , nezaujatý pohled na celou vcelku problematickou věc. I člověk s poruchou osobnosti neboli psychopat potřebuje jistý podíl lásky a možná ještě větší, nežli ostatní lidé, neboť ji (v očích druhých) není schopen a vůbec ji nezná. Nic však naším odborníkům nevyčítám. Všichni se potřebujeme nějakým způsobem uživit, rovněž svým způsobem každý parazitujeme na životech jiných. A řekněme si to narovinu: ,,Není psychopat jako psychopat´´.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.