Simonu jsem potkala na zahradní párty na počest Danových třicátých narozenin. Přišla s manželem. Krásná veselá a skromná. Osvěžující změna. Její parfém neobtěžoval okolí a na jednoduchých černých koktejlkách nezářilo logo, jako u mně. A pro tu jeji postavu bych vraždila. Líbila se mi. K vidině takové kamarádky jsem se upnula jako tonoucí záchranného kruhu. A teď jsme seděly u kávy na náplavce a svorně drbaly.
“Tím věčným stěžováním si strašně ubližuješ, Sári” . Simča mluvila klidně, konejšivě. Svými slovy mě hladila. Užívala jsem si ten klid, který vyzařovala. V dušičce jako v pokojíčku. Jen začít příct.
“Když to vezmeš kolem a kolem, Dan není k zahození. Peníze vydělá, má dvě nohy, dvě ruce, mezi nohama taky něco bude. Tak o co jde?! Málo žiješ, v tom je ten problém. Co jsi dělala dopolko? ”
“Tak. Koukala jsem na YouTube, prohlížela eshopy, něco objednala…”
“A bavila ses?” Simča si přehodila nohu přes nohu a rukou pročísla dlouhé hnědé vlasy.
“Ani moc ne ,” pípla jsem.
“Pomůžu ti, ” usmála se záhadně Simča a vyndala z kabelky platíčko tabletek. “Původně jsou na hubnutí, ale vykouzlí úžasnou náladu. A zhubnout pár kilo tě neuškodí, ” mrkla na mně.
“Simčo, nezlob se, já vím, že to myslíš dobře, já nevím, ” bojovala jsem s depresemi a drog se bála. “Kde jsi to vzala? ”
“Voják se stará, voják má. Neptej se a ja ti nebudu lhát. A neboj, drogy to nejsou, ” četla mi myšlenky Simča. “Dřív je předepisovali doktoři, dneska nechtějí. Napovídají tě toho, ale víš kde je zakopaný pes?! Na trh přišly dražší produkty. Je to hnusný byznys. ”
Už jsem říkala, že za Simoninu postavu bych dala život? Ne doslova samozřejmě, ale rozumíme si?! Tak jsem si ty prášky vzala.
Sára alias Prolog 2. KAPITOLA⏱️ Doba čtení: cca 2 minuty
Hlasité předčítání