Adamus se zatvářil rozpačitě a rozhlédl se kolem sebe, jako by čekal, ze kterého kanálu vyleze mrtvolná ruka, zamává na něj a nabídne mu dlaň, aby se představila.
Pak se mu ve tváři objevil výraz člověka, který si právě na něco vzpomněl.
„A ty překvapení?“
O’Conelly se zamračil.
„Jaký překvapení?“
„Pro dobyvatele. Říkal jste, že mi jednou ukážete, co máte nachystaný uvnitř hradeb.“
„Říkal, říkal. To máš recht.“
„Tak co tam máte?“
„Překvapení, vole.“
„Jaký?“
O’Conelly se na něj podíval, jako by právě položil tu nejhloupější otázku celé noci.
„Kdybych ti to řekl, nebylo by to překvapení.“
„Ale já jsem městská stráž.“
„Ty jsi městská stráž sotva hodinu a jediný, cos zatím stihl, bylo zechcat krám pana Broderika.“
„Ale už čtyři měsíce denně cvičím.“
„Čtyři měsíce jsi běhal po kopci za hradbama, mával mečem a hobloval zbrojmistrovu dcérenku, ty vošouste. To se jako služba městu nepočítá.“
„Náhodou. Zrychtoval jsem ji tak, že sotva lezla,“ zašklebil se Adamus.
„To nikoho nezajímá,“ pravil strážmistr. „Já měl před dvaceti lety vlasy, rodinu i děti a taky to nikoho nezajímá.“
Chvíli bylo mezi nimi hrobové ticho.
Adamus se osmělil.
„Takže mi to neřeknete?“
„Ne.“
„A kdy se to dozvím?“
„Až budu mít jistotu, že nejsi špeh, úplnej debil nebo obojí.“
„A jak dlouho to bude trvat?“
O’Conelly si ho chvíli mlčky prohlížel.
„U toho debila si ještě nejsem jistej.“
Adamus obrátil oči v sloup.
Pokračovali podél vnitřní hradby. Tady už staré opevnění dávno nebylo samostatnou zdí oddělující jednu část města od druhé. Draxes Bay ho během staletí téměř pohltilo. K masivnímu zdivu se tiskly domy, dílny i malé sklady. Některé využívaly hradbu jako vlastní zadní stěnu, jiné do ní byly zasazené tak hluboko, že Adamus nedokázal rozeznat, kde končí dům a začíná opevnění.
Vysoko nad nimi se mezi cimbuřím líně převaloval ranní opar. Na ochozu hořelo několik věčných luceren a jejich světlo se ve vlhkém vzduchu rozmazávalo do mdlých oranžových skvrn.
Z jednoho otvoru ve zdi stoupal tenký proužek bílé páry.
Adamus ukázal vzhůru.
„To je střílna?“
„Ne.“
„Tak co?“
„Průduch.“
„Tady nahoře?“
„Termály nejsou jenom pod ulicema.“ O’Conelly zaklonil hlavu. „Část starý hradby stojí přímo nad nima. Když ji před lety zesilovali, natáhli některý průduchy skrz zdivo. V zimě to ohřívá část ochozů, strážnice a pár dalších míst.“
„Takže máte vyhřívaný hradby?“
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.