Jaké to je být dospělý?
To je samozřejmě složitá otázka. Podle zákona jsme dospělí již od 18 let. To ale neznamená, že jsme na to připravení nebo psychicky vyzrálí. Když se řekne dospělý člověk, každý si hned představí někoho rozumného, kdo má již v životě jasno a ví co chce. Ono to tak ale většinou není. V minulosti lidé dospívali rychleji, a to jak fyzicky, tak psychicky. Byli k tomu nuceni společností. Mnohé dívky ve věku 18 let již byly manželkami a matkami zároveň. Dnes jsou ale všichni 18ti letí ještě nevyzrálí a mnozí ani neví, co chtějí a co vlastně od života očekávat. Tento poněkud zdlouhavý vývoj je ovlivněn dobou, ale i společností. Nejsme nuceni se o sebe postarat a mnozí z nás ještě bydlí u rodičů. Po úspěšném složení maturitní zkoušky máme již vybranou vysokou školu, kde strávíme další léta. Jelikož jsme ještě studenti, živí nás stát a rodiče. Cítíme se být mladými, ale zároveň jsme si ještě nic neužili. Proto se většina vysokoškoláků místo hledání práce a zakládání rodiny raději dále nechá vydržovat rodiči a rozhodne se cestovat a poznávat svět. Teprve až ve 30ti si uvědomí, že povyražení a dětských hrátek už bylo dost, a konečně by se měli postavit na vlastní nohy. Začnou si hledat práci, bydlení a životního partnera. Dalo by se tedy říci, že teprve až od této chvíle se stáváme dospělými v pravém slova smyslu.
Hlasité předčítání
to je pravda, dnes mladí dospívají opravdu až po vysoké škole, ale ti, kteří musí po vyučení do práce, tak ti dospějí rychleji.