Slovní nedorozumění
Celé dějiny jsou propleteny slovními nedorozuměními. Toto sousloví může za války, epidemie i za veselé příhody. Slovních nedorozumění je víc druhů. Uvedu tři základní. První z nich je nejhorší. Když jeden vládce prohlásí, že žena druhého vládce byla na trase a druhý panovník dostane zprávu, že jeho žena je prase, začne válka a za obyčejné nedorozumění zemře spousta lidí. Marně vysvětlují šašci, že v němčině strasse zní jako české prase. Šaškům se totiž nevěří.
Druhé nedorozumění je lehčího stylu, ale stejně je to nepříjemné. Syn se ptá maminky, co má koupit otcovi k narozeninám. Maminka po chvíli přemýšlení řekne, že otec shání makadam. Syn nechá přivézt na zahradu fůru štěrku a je se svým dárkem spokojen. Maminka však neměla na mysli kamení určité velikosti, ale australské oříšky. V tomto případě se nakonec zřejmě zasmějí onomu nedorozumění, ale syn přišel o větší částku peněz a otec si dárku příliš neužil. Spíš mu přidělal starosti.
Třetí druh nedorozumění je nejlehčí a nejveselejší. Nedávno jsem zaslechl příhodu, při níž si dívka dlouhá léta myslela, že se její dědeček jmenuje Josef. Až když vypracovala domácí úkol, v němž měla napsat jména předků, vyčinila jí matka, že se dědeček jmenuje Svatoslav. K nedorozumění došlo v tomto případě častým hudrováním babičky: „Ježíšmarijá Josefe, cos to udělal?“
V takovýchto případech nejsou většinou ztráty na životech a dá se říct, že u nich dojde jen v případě velkého smíchu.
Znám člověka, který ve svém životě nikdy neměl žádné nedorozumění. Je to můj známý, pan Diviš. Divíš se? Je to jednoduché. Ten člověk zná jen pět slov. 1.„Ano“, 2.„ne“, 3.„dobrý“, 4. a 5.„na hovno“. Samozřejmě jich zná asi víc, ale já od něj nikdy nic jiného neslyšel.
Možná by bylo nejlepší s těmito slovy seznámit všechny vládce a doporučit jim, aby z nich sestavovali své projevy. Nebyla by to určitě taková zábava, ale bylo by to rozhodně bezpečnější.
Když moje děti a posléze vnoučata začaly chodit do školky, školy, nebo někam jinam, měl jsem dojem, že jsou to děti pana Diviše.
„Jak bylo ve škole?“
„Dobrý,“
Občas se bojím, aby nedošlo ke čtvrtému a pátému slovu. Jenže to by nebylo nedorozumění, ale vulgarita. V případě dětí, je výchovně neodpustitelná. Já si ale myslím, že tento prohřešek mohu panu Divišovi tolerovat. On je totiž dlaždič.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zvolit si téma slovních nedorozumění a rozdělit je do tří gradujících kategorií je výborný a nosný nápad, který se skvěle hodí pro žánr fejetonu. Přechod od globálních katastrof až po úsměvné rodinné historky dává textu jasnou strukturu a pointa s panem Divišem je velmi vtipná. Drobnou slabinou je snad jen úvodní příklad s králi (záměna „strasse“ a „prase“), který působí trochu vykonstruovaně, ale celková myšlenka je velmi sympatická a originálně uchopená.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi příjemnou, odlehčenou a lehce ironickou náladu, která silně připomíná klasické české fejetony. Jako autor dokážete čtenáře snadno vtáhnout do děje díky přátelskému a konverzačnímu tónu, jako byste mu historky vyprávěl osobně u kávy. Emoce zde fungují přesně tak, jak mají – od lehkého pousmání nad makadamem až po upřímné pobavení u závěrečného odhalení profese pana Diviše.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a pointa na konci hezky dosedne na své místo. Stylisticky by šlo některé věty ještě trochu uhladit, například spojení „Toto sousloví může za války“ zní poněkud kostrbatě a lépe by působilo třeba „má na svědomí“. V textu se objevuje několik drobných interpunkčních chyb (např. zbytečná čárka ve větě „V případě dětí, je výchovně…“), ale nenechte se tím odradit, protože váš přirozený vypravěčský talent a celková plynulost textu tyto drobnosti hravě přebíjejí.
Celkové hodnocení:
Vaše dílko je velmi milým a úsměvným textem, který prokazuje váš cit pro pointu a schopnost gradovat humor. Máte přirozený vypravěčský talent a dokážete z běžných životních situací vytěžit maximum. Jen tak dál, pište, hrajte si se slovy a pilujte stylistiku, protože máte čtenářům rozhodně co nabídnout!