Nezařazené

Tři střípky od Mika

Autor: Mike Ekim

Zabít ty, které miluju

Vlastně bych se v tom směru nic nelišil od Toho, kterého mnozí z nás vzývají. Dobrý Bože, kolik jsi jich z nás už ve jménu Svém utratil. Teodicea sem, tediocea tam, teodicea bůhvíkam. Dokonce i na Malého prince jsi poslal hada. A to už zavání faulem. Dávám Ti Bože žlutou kartu. Když něco podobného uděláš podruhé, budeš mít distanc a nebudeš se moct aspoň na dva eóny vrátit do hry. Jsi-li nanejvýš spravedlivý, jistě i pravidla dodržuješ. Malý Princ to dělal vždycky. Mlčení je souhlas. Díky.

Neber to jako alibismus, ale nechtěl jsem Tě urazit. Jakkoli jsem nevěřící, přemýšlím o Tobě možná mnohem víc, než mnohý věřící. Má hereze spočívá v tom, že se odvažuji tvrdit, že má potřeba věřit v Tebe je stejně velká, jako Tvá potřeba, abych v Tebe uvěřil.

 

Polštáře z kopretin

Víno na kuráž a pomilovat markytánku. Bradburyho Cecy v hlavě desátníka i markytánku. Leží spolu na polštáři z kopretin v podivné trojjediné směsici. Můžeme se ptát, k čemu jsou kopretiny. Alence to jen zamotalo hlavu. Stojí to za tu námahu zvednout se a nasbírat kopretiny a uvít z nich věneček. Malí princové a Alenky kladou občas moc podivné a nepříjemné otázky. Má mě rád(a), nemá mě rád(a). Utržené lístečky kopretin jako polštář pokrývají zem. Z utržených konečků živých lístků se polštář zbarvuje do karmínu. Ještě nevyprchaný život rozehřívá svým teplem vzduch nad ložem a fata morgana začíná nabývat určitějších, ale nikoli realističtějších tvarů. Poutníka rozbolely nohy. Odkládám hůl a uléhám vedle desátníka, markytánky, Alenky a Cecy. Popijeme karmínového vína.

 

Vychází slunce

„Strejdo, seš odvážnej?“ zeptal se mě trpaslík, který přivedl svou nervózní maminku k mému stolku na letní zahrádce něčeho, co nebyla ani kavárna, ani hospoda. „Neotravuj pána,“ řekla nervózní maminka, „a pij pořádně,“ dodala trochu nelogicky. V tom okamžiku jsme si nebyli jistí, já natožpak trpaslík, komu z nás to patří. Měl jsem před sebou půllitr piva a griotku, z obého jsem ucucával, trpaslík měl nějakou bublinkovou vodu, do níž měl zabodnuté přelomené užužlané brčko. To nás sblížilo. Oba jsme měli pocit, že nás někdo neoprávněně a nespravedlivě plísní. „Já piju pořádně, řekli jsme oba zároveň,“ a já jsem ještě dodal: „Platíš pivo. A vůbec mě neotravuje.“ Tak jsem poznal Trpaslíka. To velké T na počátku je zcela adekvátní, poněvadž je to zatím největší trpaslík, kterého jsem v životě poznal. Je rozhodně větší než velká řada běžných obrů. Oči měl modré, žíhané drobnými žlutými žilkami slunce prodírajícího se mraky. Měřil šedesát centimetrů.

3.83/5 (2)

O autorovi

Mike Ekim

Mike Ekim - jaderný fyzik, matematik, programátor, překladatel, fenomenální kytarista, ale také pražský bohém a hospodský povaleč. Mohli jste jej denně zastihnout v některé ze smíchovských hospůdek (nejčastěji U Buldoka), jak tam sedí nad knihou (většinou nechutně odbornou), nebo ještě častěji se sešitem a tužkou, tvoříc básně, povídky, náčrty románů. Mike Ekim zemřel mlád. (Při jeho životosprávě není divu.) Jeho dílo ale žije dál.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.83/5 (2)

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.83/5 (2)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vážení a milí čtenáři i psavci! Dovoluji si oznámit vydání své nové knížky brutálních, pr...
Ábr fábr dominé - kouzlení Ajta krajta – a jejda Basama s fousama - bububu Basta fidli –...
Útržky vzpomínek... Konečně jsme na chalupě. Tolik jsem se těšila – my oba! Po dvou dnech j...
Duše. Ta krásná, křišťálově čistá slzička v našem nitru, se kterou se každý z nás narodí....
Jsem přírodní bruneta. Tedy... mám takovou tu "podkladovou" barvu, jako spousta ostatních ...
Voda, bláto, prudké stoupání a potom zase strmý sráz. Opakuje se to dokola, jako nekonečná lidsk...
Když vám večer připadá, že jste se neodvolatelně rozhodli zůstat doma, když jste si oblékli žu...
Někdy i žít je statečným činem.. Svolného osud vede, zpurného vleče... Celý lidský život ...
Mít v dnešní době odvahu být ženou bez „přidaných hodnot“, zkrátka být in nature, je ve sv...
Když bych měla slova, mluvila bych. Když bych měla inspiraci, psala bych. Když bych měla slzy, br...
Téma: (zadaná práce) fiktivní dialog dvou postav a vyprávění. Rozsah 300 - 400sl. Je to prozaická...
Stačí světu ona bytost životaprostá? Spokojí se, nebo je to právě to, oč žádá? Poslušná a ...
Takto nějak zní zadání k mé povídce, které jsem vyfasoval při hodině českého jazyka. Pokud vez...
Nevěřil jsem, že z nadpozemských dálek budu schopen zaostřit tak titěrnou drobnost. Být tam dole,...
23:57 Dobrou noc. Tma zakrývá vše, kromě klávesnice. Oči se upírají do obrazovky a myšlenka s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsem přírodní bruneta. Tedy... mám takovou tu "podkladovou" barvu, jako spousta ostatních ...
Téma: (zadaná práce) fiktivní dialog dvou postav a vyprávění. Rozsah 300 - 400sl. Je to prozaická...
Mít v dnešní době odvahu být ženou bez „přidaných hodnot“, zkrátka být in nature, je ve sv...
23:57 Dobrou noc. Tma zakrývá vše, kromě klávesnice. Oči se upírají do obrazovky a myšlenka s...
Stačí světu ona bytost životaprostá? Spokojí se, nebo je to právě to, oč žádá? Poslušná a ...
Slzy štěstí   v perly proměněný ...
Někde jsem slyšela, že city jsou pro slabochy. Já si myslím, že to je úplně jinak. Jen silní...
Když vám večer připadá, že jste se neodvolatelně rozhodli zůstat doma, když jste si oblékli žu...
Když bych měla slova, mluvila bych. Když bych měla inspiraci, psala bych. Když bych měla slzy, br...
Voda, bláto, prudké stoupání a potom zase strmý sráz. Opakuje se to dokola, jako nekonečná lidsk...
Ábr fábr dominé - kouzlení Ajta krajta – a jejda Basama s fousama - bububu Basta fidli –...
Takto nějak zní zadání k mé povídce, které jsem vyfasoval při hodině českého jazyka. Pokud vez...
Nevěřil jsem, že z nadpozemských dálek budu schopen zaostřit tak titěrnou drobnost. Být tam dole,...
Duše. Ta krásná, křišťálově čistá slzička v našem nitru, se kterou se každý z nás narodí....
Jmenuji se Markéta a je mi čtrnáct let. A právě prožívám nejtěžší období svého života. Nik...
0