Knihkupectví

Často kráčím zšeřelým městem. Sama. Chodím pomalu, beze spěchu. Mnohdy ani nevím, kam mám namířeno. Prostě jen pozoruji okolní svět. Někdy si říkám, že to tu přece tak dobře znám, že mě už nemůže nic překvapit, ale to není tak úplně pravda. Město, byť (jako to naše) malé, se neustále vyvíjí a staré ustupuje novému.

Výlohy jsou kapitolou samou pro sebe. Jako žena si jich velmi všímám. Mimo typicky „ženské“ zboží, mezi které patří oblečení, kabelky, boty, šperky, hodinky a šminky, moji pozornost upoutávají rovněž knihy.

Všimli jste si, jak se v poslední době knihkupectví změnila? Nejsem sice moc stará, a proto nemůžu říct, jak to bývalo dřív, ovšem tuším, že jisté změny nastaly. Knihy, tedy alespoň beletrie, se pomalu začínají stávat nevýnosným obchodním artiklem.  Z nesouvislé změti vybledlého umělého kvítí, které tak často zdobí výkladní skříně knihkupectví, se na nás povětšinou zubí profi kuchtíci či dokonalé hospodyňky z lesklých přebalů nejrůznějších kuchařek. Další kategorií jsou motivační knihy. Říkejte si, co chcete, ale mně nikdy žádná taková kniha nikdy nepomohla. Možná to je hlavně tím, že jsem u žádné nikdy nevydržela do konce. Nebaví mě to. A trochu mě udivuje, že existují lidi, kteří si raději přečtou nějakou motivační knihu, než dobrý román. Dobrý román má podle mě vlastně přece taky motivační funkci. Ale budiž, já si asi nikdy nepřečtu Čtyři dohody a někdo jiný by si zase nepřečetl Starce a moře.

Tím však výčet podivností nekončí. Namátkou vybírám třeba ezoterickou literaturu (přičemž tato sekce nabízí knihy od problematiky feng- shui až po výklad tarotových karet) nebo životopisy dávno zapomenutých hvězdiček. Dobře, dejme tomu, že všechny tyto „díla“ si najdou svůj okruh čtenářů. Že se prodají. O to přece jde. Zkusme se na to tedy podívat očima ziskuchtivého obchodníka: co by se tak dalo ještě v knihkupectví prodávat?

Dárkové zboží! Není jisté, koho to napadlo, každopádně by zasloužil zlatého bludišťáka. Lidé si přece rádi a často dávají k nejrůznějším příležitostem knihy. Je tedy vskutku prozíravé, nabídnout jim už v knihkupectví nějakou lákavou alternativu, kdyby si nedejbože (!) nedokázali vybrat z pestré palety titulů, které se jim nabízí. A právě teď nastává moment, kdy se ke slovu dostanou nejrůznější svícínky s dojemnými citáty či propisky se jmény (a dokonce s „trefnou“ charakteristikou, která jistě sedí stejně dobře všem Pepíčkům či Mařenkám). A dalo by se pokračovat dále. Jsou přehršle na první pohled děsně originálních dárkových předmětů. Který obdarovaný by neměl radost z ponožek, jež zdobí logo Supermana?

Vývoj se nedá zastavit, to je mi jasné. Koneckonců, taková tragédie to není – z pultů ještě nevymizeli všichni kvalitní autoři. Nezbývá než se s hořkým úsměvem na rtech a mírnou melancholií v srdci smířit se stavem věci. Pokud mi ale někdy někdo k narozeninám daruje tu rádoby vtipnou propisku, tak si u mě už neškrtne!