Nevím, jak to máte vy, ale já miluji vůni ohně. Taková vůně se nenajde nikde na světě. Samozřejmě, nemám na mysli oheň všeobecně, kdy hoří savana, nebo když se stane neštěstí a hoří například činžák. Každý asi cítí, že tyto vůně se nedají milovat. Stejně tak nemám rád ten vnucující kouř, který se vás drží, i když obcházíte ohniště co deset vteřin, abyste se jej zbavili.
Já mluvím o vůni ohně, který zapálí tatínek a maminka na něm upeče cokoli. Tím cokoli, myslím, bůček, buřty, králíka, nebo šašlik. V podstatě je jedno, co maminka upeče. Důležitá je ta vůně.
Zatímco se tatínek staral o oheň, maminka měla spoustu práce s tím, co bylo nad plamenem. Já se sourozenci jsem v té době většinou sedával úplně někde bokem, abychom nepřekáželi, ale z povzdálí jsem čmuchal po té kouzelné vůni, kdy se mísil pach pečeného cokoli, s pachem čerstvě nařezaného dříví a dýmem, ze dřeva, který, jak podotkla maminka „je otravnej“ a tatínek měl přiložit víc, nebo míň, protože to neumí a jí jde ten kouř rovnou do očí.
Nejvíce jsem se těšil na zavolání, až maminka rozhodne, že je hotovo a kdo zaváhá, nežere a jestli si nepospíšíme, budeme mít o milion procent horší zážitek, protože maso chutná nejlépe čerstvě sundané z ohně.
Záměrně jsem jmenoval masné výrobky, protože ty uměla maminka opravdu skvěle. Budu upřímný. Nejen moje maminka, ale všechny maminky na světě umí tuto záležitost nějak víc, než tatínkové.
Nebylo by to však povídání dokončené, kdybych se nezmínil o tetě. Zatímco maminka dbala na výživu a dostatečnou sytost strávníků, teta se ujala role neméně vděčné a tím je výroba pochutiny. Zatímco maminka naplňovala poloprázdné žaludky dědiců jídlem, teta je tak nějak přikryla skvělou chutí a pamlskem mě nejmilejším, a tím jsou brambory pečené v popelu. Kdo tuto krmi nikdy neochutnal, vězte, že byl váš život chudší o polovinu sladkostí. Samozřejmě, že brambory nebyly sladké, ale ta chuť byla tak intenzivní, že mi jako sladkost připadala.
Když po nějaké době, u které jsem nikdy nepochopil, jak dlouhá má být, vyndala teta černé koule z popela, nandala je do utěrky, aby je řádně promíchala. V tu chvíli jsem měl sliny až na kotnících.
Čas k vyndání z popela odhadla teta vždy s naprostou samozřejmostí. Než dokončila tento čistící obřad, naplnil bych slinami celý hrníček.
Konečně mi byly přiděleny dvě, nebo tři erteple, a já mohl započít se solením, loupáním, foukáním a ochutnáváním této božské krmě. Navrch jsme ještě zapíjeli tuto pochutinu kyselým mlékem.
Myslíte, že jsem zapomněl na vůni ohně? Kdepak, čuchněte si. Cítíte? Voní.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Zvolený motiv vzpomínky na dětství a vůni táboráku je sice velmi klasický a nepřináší převratnou zápletku, ale v literatuře má své nezastupitelné místo. Nosná myšlenka propojení specifické vůně s pocitem bezpečí a rodinné pohody je krásně lidská a snadno rezonuje s každým čtenářem. Pro příště byste mohl zkusit k této statické vzpomínce přidat i drobný dějový oblouk nebo nečekanou pointu, která by text posunula od pouhé úvahy k plnohodnotné povídce.
Atmosféra – ★★★★★
Zde text naprosto exceluje, protože se vám podařilo mistrně zachytit prchavé kouzlo okamžiku a probudit ve čtenáři jeho vlastní vzpomínky. Popisy vůně kouře, pečícího se masa i brambor v popelu působí neuvěřitelně živě a autenticky, až se z toho opravdu sbíhají sliny. Dokázal jste vytvořit hřejivou, nostalgickou náladu plnou dětské nedočkavosti a rodinného hašteření, která čtenáře okamžitě vtáhne a laskavě obejme.
Provedení – ★★★★☆
Váš styl psaní je velmi příjemný, čtivý a má přirozené, konverzační tempo, které k tomuto typu vyprávění skvěle sedí. Slovní zásoba je bohatá a obraty jako „sliny až na kotnících“ dodávají textu milý, nenucený humor. V textu se sice objevuje několik zbytečných čárek navíc, které občas mírně naruší plynulost věty, ale nenechte se tím vůbec odradit, protože úžasná obsahová a emoční stránka vyprávění tyto drobné formální nedostatky hravě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Přečíst si váš text bylo jako na chvíli se vrátit do vlastního dětství a posadit se k rodinnému ohništi. Máte obrovský dar pro zachycení smyslových vjemů a emocí, což je pro spisovatele nesmírně cenná vlastnost. Pokud zapracujete na drobných interpunkčních nuancích a zkusíte do svých textů vnést i trochu více dějovosti, vaše tvorba bude naprosto neodolatelná. Rozhodně v psaní pokračujte, máte čtenářům co předat!