Fejeton

Vůně ohně, masa a pečených brambor

Nevím, jak to máte vy, ale já miluji vůni ohně. Taková vůně se nenajde nikde na světě. Samozřejmě, nemám na mysli oheň všeobecně, kdy hoří savana, nebo když se stane neštěstí a hoří například činžák. Každý asi cítí, že tyto vůně se nedají milovat. Stejně tak nemám rád ten vnucující kouř, který se vás drží, i když obcházíte ohniště co deset vteřin, abyste se jej zbavili.

Já mluvím o vůni ohně, který zapálí tatínek a maminka na něm upeče cokoli. Tím cokoli, myslím, bůček, buřty, králíka, nebo šašlik. V podstatě je jedno, co maminka upeče. Důležitá je ta vůně.

Zatímco se tatínek staral o oheň, maminka měla spoustu práce s tím, co bylo nad plamenem. Já se sourozenci jsem v té době většinou sedával úplně někde bokem, abychom nepřekáželi, ale z povzdálí jsem čmuchal po té kouzelné vůni, kdy se mísil pach pečeného cokoli, s pachem čerstvě nařezaného dříví a dýmem, ze dřeva, který, jak podotkla maminka „je otravnej“ a tatínek měl přiložit víc, nebo míň, protože to neumí a jí jde ten kouř rovnou do očí.

Nejvíce jsem se těšil na zavolání, až maminka rozhodne, že je hotovo a kdo zaváhá, nežere a jestli si nepospíšíme, budeme mít o milion procent horší zážitek, protože maso chutná nejlépe čerstvě sundané z ohně.

Záměrně jsem jmenoval masné výrobky, protože ty uměla maminka opravdu skvěle. Budu upřímný. Nejen moje maminka, ale všechny maminky na světě umí tuto záležitost nějak víc, než tatínkové.

Nebylo by to však povídání dokončené, kdybych se nezmínil o tetě. Zatímco maminka dbala na výživu a dostatečnou sytost strávníků, teta se ujala role neméně vděčné a tím je výroba pochutiny. Zatímco maminka naplňovala poloprázdné žaludky dědiců jídlem, teta je tak nějak přikryla skvělou chutí a pamlskem mě nejmilejším, a tím jsou brambory pečené v popelu. Kdo tuto krmi nikdy neochutnal, vězte, že byl váš život chudší o polovinu sladkostí. Samozřejmě, že brambory nebyly sladké, ale ta chuť byla tak intenzivní, že mi jako sladkost připadala.

Když po nějaké době, u které jsem nikdy nepochopil, jak dlouhá má být, vyndala teta černé koule z popela, nandala je do utěrky, aby je řádně promíchala. V tu chvíli jsem měl sliny až na kotnících.

Čas k vyndání z popela odhadla teta vždy s naprostou samozřejmostí. Než dokončila tento čistící obřad, naplnil bych slinami celý hrníček.

Konečně mi byly přiděleny dvě, nebo tři erteple, a já mohl započít se solením, loupáním, foukáním a ochutnáváním této božské krmě. Navrch jsme ještě zapíjeli tuto pochutinu kyselým mlékem.

Myslíte, že jsem zapomněl na vůni ohně? Kdepak, čuchněte si. Cítíte? Voní.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

10. 1. 2017   Jsou dny, kdy je hned od rána všechno špatně. Probudíte se do mlhavého po...
Veřejná žaloba   Představte si, co by se stalo, kdyby Ministerstvo dopravy nevydalo vyhlášku...
Zdravotní teror Když jsem byl malý, maminka mi říkala, abych si myl ruce. Tato činnost mi zůstala...
Procházka parkem   Po delším čase jsem se byl projít (tentokrát s vnukem) v místním parku....
Nejlepší píseň   Rozhodl jsem se složit nejlepší píseň. Na svém kontě jich už mám des...
Jaké to je být dospělý? To je samozřejmě složitá otázka. Podle zákona jsme dospělí již od...
Celý život jsme u domu měli slepice. Jako dítě jsem to celkem nevnímal a bral jsem občasné povinn...
Před rokem jsem si pořídil krásnou, novou sedací soupravu do obývacího pokoje. Přijela dodávka z...
Když něco nevíte, nejste hloupí   Už kdysi řekl Sókrates že ví, že nic neví. Je to již...
Jak byl autobus na začátku studený, během půlhodinové jízdy se stačil zahřát. Je to velmi potě...
Tak jsem dnes vytáhla z poštovní schránky velikou obálku a po otevření jsem si přečetla vzkaz to...
  Na mé důvody, proč jsem se kamarádkou nechala přemluvit k tomu, abych se stala pojišťova...
Nová hymna   Před nedávnem jsme, jako národ, byli svědky jednoho velikého zázraku. Na z...
  Oznamuji všem přátelům a známým, že dne 00.00.0000 mě nenávratně opustil můj mnohalet...
Budím se poměrně často. Abych nepřeháněl, stává se to jednou, maximálně dvakrát denně. Dalo ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Slovní nedorozumění   Celé dějiny jsou propleteny slovními nedorozuměními. Toto sousloví ...
Je velká naděje a naděje zůstává. Odchází poslední, jako když kapitán opouští svou loď. Ale...
  Na mé důvody, proč jsem se kamarádkou nechala přemluvit k tomu, abych se stala pojišťova...
Budím se poměrně často. Abych nepřeháněl, stává se to jednou, maximálně dvakrát denně. Dalo ...
Když něco nevíte, nejste hloupí   Už kdysi řekl Sókrates že ví, že nic neví. Je to již...
Tak jsem dnes vytáhla z poštovní schránky velikou obálku a po otevření jsem si přečetla vzkaz to...
  Oznamuji všem přátelům a známým, že dne 00.00.0000 mě nenávratně opustil můj mnohalet...
Tak nám ministerstvo rozhodlo, že musí ze škol zmizet automaty se vším nezdravým. V naší malé ...
Ke svým padesátým narozeninám jsme si spolu se stejně starou sestřenicí nadělily zvláštní dár...
Jaké to je být dospělý? To je samozřejmě složitá otázka. Podle zákona jsme dospělí již od...
Před rokem jsem si pořídil krásnou, novou sedací soupravu do obývacího pokoje. Přijela dodávka z...
Nejlepší píseň   Rozhodl jsem se složit nejlepší píseň. Na svém kontě jich už mám des...
Sounáležitost   Už delší dobu mám pocit, že jsem tak nějak sám. Je to i tím, že moje pr...
Adventní koncert Byl jsem pozván na adventní koncert pár dní před Štědrým dnem. K večeru zač...
Jak byl autobus na začátku studený, během půlhodinové jízdy se stačil zahřát. Je to velmi potě...
0