Veřejná žaloba
Představte si, co by se stalo, kdyby Ministerstvo dopravy nevydalo vyhlášku k silničnímu provozu a místo toho se lidé placení za starost o veřejné komunikace obhajovali slovy: „Ať jezdí každý, jak chce. Podle svých zvyklostí a tradic.“ Dovedete si představit ten bordel?
Nebo kdyby si ustavitelé zákonů řekli, že si každý soudce může vykládat zákony, jak chce, podle jeho cítění.
U prvního příkladu vám jistě běhá mráz po zádech, kolik havárií a mrtvých by přibylo. U druhého však už jde o zachování spravedlnosti a svobody na úkor všech lidí, kteří v ně věří.
A přeci u nás funguje státní instituce, která se přibližně takto chová ke svěřeným komunikacím. Touto institucí je Ústav pro jazyk český.
Žaluji tímto zmíněný ústav za dlouhodobé porušování povinností, konkrétně za:
Nejasná a příliš složitá pravidla (I oni přiznávají, že je čeština jeden z nejsložitějších jazyků a pro cizince těžko naučitelný. Kdyby pracovali zodpovědně, dalo by se mnoho komplikovaných nejasností zjednodušit. Čili nepracují.)
Dlouhodobá nečinnost ve vztahu k řeči (Mezi statisíci českých slov je určitě minimálně desítka tisíc výjimek ((nebo vyjímek?)) z běžných pravidel. Stačilo by výjimky zrušit a vše by bylo bez výjimky jednodušší.)
Napomáhání k dalšímu chaosu u nově přijatých slov (Místo toho, aby každý rok přijali nová slova, zapsali a vydali o nich nařízení, se po letech ohrazují tvrzením, že je to slovo cizí a že jej můžeme psát podle řeči, ze které bylo přijaté, či v naší české úpravě, podle chuti. Viz- facebook i fejzbuk.)
A nakonec musím jen ujistit všechny, že má tato instituce možná pět set, možná tisíc zaměstnanců, kteří jsou placeni z našich daní. Není čas s tím něco udělat?
Tímto žaluji na tento ústav a požaduji odškodnění, které jeho zaměstnanci zaplatí rovněž z našich daní. Co na tom, že po zjednodušení pravidel a každoročnímu přijetí slov nových bude chvíli zmatek. Však oni si lidé zvyknou. Nebude to první zmatek na poli státních institucí. Co na tom, že nevzniknou krásná díla, díky ořezání pravidel. Však je jich napsáno již dost. Hlavně, že bude všem jasno.
JSI
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj nápad podat fiktivní veřejnou žalobu na Ústav pro jazyk český je neotřelý, vtipný a nutí k zamyšlení. Přirovnání jazykových pravidel k těm silničním funguje skvěle a hned v úvodu čtenáře spolehlivě zaháčkuje. Je to výborný nosný motiv pro satirický fejeton, který má potenciál oslovit každého, kdo někdy bojoval s pravopisem.
Atmosféra – ★★★★☆
Text velmi dobře buduje atmosféru spravedlivého rozhořčení s lehkým nádechem absurdity. Ironický tón udržuje čtenářovu pozornost a emoce, které do textu vkládáš, působí příjemně autenticky. Pro ještě silnější zážitek bys mohl v samotném závěru absurditu situace trochu více vygradovat.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a plynulost textu jsou na velmi dobré úrovni, dílo má svižné tempo a čte se opravdu lehce. Objevují se jen drobné formální nedokonalosti, jako je například zbytečně zdvojená závorka u slova „výjimek“, což mírně narušuje vizuální dojem, ale čtivosti to nijak zásadně neubližuje. Skvěle pracuješ s řečnickými otázkami a tvůj projev působí velmi přirozeně.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi povedený a bystrý satirický text, který ukazuje tvůj cit pro ironii a společenskou kritiku. Máš výborný pozorovací talent a dokážeš běžné frustrace přetavit do zábavné a inteligentní literární formy. Určitě v psaní pokračuj, máš čtenářům co nabídnout a tvůj osobitý hlas stojí za to dále rozvíjet.