Buzení

⏱️ Doba čtení: cca 5 minut

Budím se poměrně často. Abych nepřeháněl, stává se to jednou, maximálně dvakrát denně. Dalo by se říci, že mám s buzením veliké zkušenosti. Za mou éru překročených šedesáti let, je to skoro 22 400 probuzení za život. Mohl bych po této celoživotní zkušenosti buzení vyučovat. Přesto si nepřipadám, jako zralý jedinec, tuto proceduru dokonale zvládající. Každé probuzení je jiné a po dlouhém zkoumání mohu říci, že je několik druhů buzení.

Nejhorší je buzení po tahu. To si člověk říká, že by se snad ani probouzet nemusel. Hlava bolí, žaludek neví co si se zkonzumovanými tekutinami počít a nohy se odmítají zapojit k činnosti, pro kterou byly stvořeny, i když má na to močový měchýř jiný názor.

Druhým probuzením je násilné, předčasné vyrušení. To si člověk namlouvá, zdali by to nemělo být postižitelné v trestním řádu. Mozek i po několika minutách nechce přijímat odpovědnost, i přesto, že musí a tělu se prostě nechce.

Povinné buzení, za pomoci nastaveného budíka, je nejčastějším a zároveň nejnenáviděnějším buzením ze všech druhů. Rozum si uvědomuje, že se vstávat musí a tělo se tomuto musení podrobí. Ihned po procitnutí se vrhneme do rutinní činnosti, jako je: dojít do koupelny, dojít na toaletu, nebo dojít domů.

Naopak skvělé je totéž buzení v případě, že se na něco těšíme. To už od časných ranních hodin nemůžeme dospat a ve stavu polospánku si v duchu říkáme, kdy už to sakra konečně zazvoní.

Celkem nezanedbatelnou součástí života je probuzení cizí osobou. Tato nezvyklá procedura má také dvě varianty. Buďto si po příjemně stráveném večeru uvědomíte, kdože vás to budí, a těšíte se, že dotyčná vypadá tak, jak si ji v bláhových snech představujete, nebo váš mozek tento hlas odmítá poslechnout, i když naléhavě hovoří o spaní na ulici, ve vosím hnízdě, popřípadě na lavičce v parku.

To byly ty horší příklady. Nyní se budeme věnovat buzení s lepší stránkou. Miluju buzení laskavým hlasem, který oznamuje, že je snídaně na stole. Bohužel jsem za život takovýchto probuzení absolvoval pouze jako šafránu. To si člověk dopřeje ještě několik vteřin ležení, aby si dané situace řádně užil. Tato nesmírná pohoda však nesmí trvat příliš dlouho, aby se laskavý hlas neproměnil v naléhavý. Věta – vstávej, nebo ti to vystydne, má opačný účinek.

Krása probouzení v přírodě, má sice míru nejvyšší hodnoty, ale jen v případě, že je pěkné počasí. Jestliže se vám plní spací pytel vodou a vy na kolenou s drkotajícími zuby odmítáte opustit teplo vnitřku, je na čase, abyste vstali a šli za pomoci léků a teplého čaje bojovat s nebezpečnou chorobou, zvanou rýma.

Za vůbec nejkrásnější, mohu považovat probuzení ze skvělého snu. Sice si člověk říká, že se nemusel budit tak brzy, ale kdyby nádherný sen trval déle, naše lítost by byla o to větší.

Máte-li ve svém výčtu buzení i variantu sladkého probuzení, mohu pouze závidět. Když si člověk zdřímne na měkkém kanapi za účasti okolí, které má starost o vaše zdraví a přikryje vás opatrně dekou, bývá probuzení po půlhodině tvrdého, leč zaslouženého spánku naplněno sladkostmi v podobě lásky a porozumění.

Poslední dobou jsem objevil nový druh buzení. Probudím se ve tři, popřípadě ve čtyři hodiny a jen tak ležím. Na tuto údajnou chorobu lze pohlížet také několika způsoby. Buď si zanadáváte a snažíte se na nic nemyslet, jen aby mozek nezačal pracovat a spánek pokračoval, a ráno běžíte ke svému lékaři, aby vám probůh dal nějaké prášky na spaní, protože máte poruchu spánku, nebo se smíříte s daným stavem a vstanete, když si už to vaše tělo poručilo nespat.

Já osobně tento předčasný jev probuzení řeším dobrou náladou. Uvědomím si, že jsem se probudil, což v mém věku nemusí být tak docela samozřejmost a věnuji se příjemným věcem, na které mi v době shonu nezbývá čas. Nesnažím se usnout, stejně to po několika pokusech nakonec vzdám. Jen tak tiše pozoruji okolí. Laskám se pohledem na svůj byt, který mě tolik stál, na svou milou, která mě tolik stojí a nejradši na své nebe, které za tu všechnu krásu nic nechce.

Přeji vám příjemné probuzení.