Co může být divného na svalnatém, hezkém, upraveném, nezadaném, 45letém muži? Na první pohled určitě nic.
Za dva roky mého seznamování byl jeden z nejhezčích. Je pravda, že na fotu vypadal běžně, psaní bylo horší, kromě smajlíka s černými brýlemi jsem se od něj prakticky nic víc nedozvěděla, ale stejně jsem musela jít na rande.
A tím odstartovala moje éra seznamování s upovídanými chlapci z Moravy.
Tehdy jsem ještě žila v nějakém bludu, že si najdu muže, který ke mně bude pasovat a bude s námi bydlet (rozuměj – makat na baráku, podílet se na chodu domácnosti a po nocích mě žhavě milovat).
A tak se stávalo, že jsem vědomě přehlížela různé charakterové vady. Teď už jsem zas o nějaký čas starší, zkušenější a hlavně otrlejší, takže s dnešním nastavením bych pána s kávou utnula rozhodně už po třetím rande.
Ta dvě probíhala skvěle, proto jsem s nadšením přijala nabídku, že za ním přijedu na jeho chatu, kde přespím.
Chata byla v klidné, pěkné lokalitě, hezký interiér ze dřeva. Prý tam všechno dělal sám. Wow, další plus.
Nadšeně jsem prohlížela vnitřek, než mě zarazila jedna věc – kde jsou dveře na wc?
Nepřipadalo mu to důležité, protože žil sám, ale mně už se v hlavě honily katastrofické scénáře, jak to bude ráno, ehm…
WC ráno nebylo to nejhorší. Vzhledem k tomu, že byl listopad a chlapec topil jen v noci, ráno byla v chatě neskutečná zima. Zahřála jsem se na pět minut, když jsem dostala ranní kávu, kterou jsem musela ale urychleně vypít, protože on chtěl taky a měl jen jeden hrnek.
Snídani pro mě neměl, zato si chtěl ještě povídat, než mě odveze. Celý se zabalil do deky, aby mu bylo k tomu povídání příjemně, ale na mě jaksi zapomněl. Vrcholem všeho bylo, že jsem si nechala boty za dveřmi a domů jsem pak přijela s bolestí močáku…
Normální žena by se s tímhle neempatickým nafoukancem už neviděla, ale já ne. Asi mi nestačily kecy typu, že žena po čtyřicítce už není nic moc, že se nemůže rovnat dvacítkám s krásným tělem. Že ho nebaví návštěvy u rodičů, když je zadaný a musí se přetvařovat atd. Prostě jsem se pak ještě nechala ukecat, jelikož mi stačilo, že za mnou přijel 300 km z dovolené. To by přece chlap, co o mě nemá zájem, neudělal! Ale prd! Úplně klidně, když mu jde o to, aby měl posluchačku a sex.
Pak už jsem ho měla na pár víkendů nastěhovaného v kuchyni. Bylo to pro mě nové, že by chlap vlezl do kuchyně a dokonce tam něco pro mě připravoval. Tak jsem ho nechala. Vysvětloval mi, jak se dělá kafe a že si ho nejlíp udělá sám – já bych i mohla, ale muselo by být přesně podle jeho gusta. Vozil si ke mně snídani a svačinu, udělal mi skvělý svařák a pak mě rozbrečel, protože můj guláš neměl glanc.
Suma sumárum, bylo mi jasné, že kdybych ho přivedla k mé rodině, byl by tam za exota. Kdyby se ve všem nimral, chtěl by znát složení jídla a kafe by si musel dělat sám.
Sice bylo před Vánoci a já doufala, že bychom z mé kuchyně mohli zajít třeba na trhy, ale to už se nikdy nepoštěstilo, protože mi ruply nervy, když byl stále na seznamce. Asi hledal nějakou dokonalejší, takovou, co tolik nepije, neremcá, nesahá na něj, nechce svézt na motorce (prý mě nesveze, protože by nemohl jet rychle).
Takže až vám chlap nepůjčí deku, nedá ráno ani snídani a bude si chtít všechno dělat sám, tak ho nechte.
Ať si to zas dělá sám, stejně to umí nejlíp!
