Minutové rande
Celou minutu? 🙂 Zeptal se mě kamarád, kterému jsem bezelstně u piva oznámila, že jsem měla minutové rande.
Celou vlastně ne, myslím, že něco kolem 35 vteřin. Je to můj životní rekord a jsem na něj docela pyšná.
Teď se tomu s přáteli smějeme, ale když jsme to před necelým rokem zažila, tak jsem zůstala stát s pusou dokořán, protože takového dementa jsem ještě neviděla.
Lapla jsem tehdy nějaký předvánoční splín, pocit, že všichni někoho mají, jen já furt prdlajs a že by bylo příjemné, jít třeba na svařák s nějakým mužem.
Ten klenot jsem vyšťourala z útrob známé seznamky Štěstí.cz, kam už mě nikdy nikdo nedostane.
Po zprávách zněl docela normálně, po telefonu už hůř. Já si obecně nerada hned volám, ale muži to nějak vyžadují, asi aby se ujistili, že komunikují se ženou. Mě zase potěší, když neobjevím pět druhů logopedických vad. Ty neměl, ale mluvil nějak divně, jako frajírek.
Stejně jsem se vydala na rande, protože co po Vánocích dělat doma bez dětí, když na mě čeká láska, že? 🙂
Nemohli jsme se najít před jedním obchodním centrem a proto proběhly asi tři krátké telefonáty. Pak jsem ho našla u vánočního stromku, vesele jsem ho pozdravila a podávala ruku, načež on mě hned seřval, že jsem mu při tom domlouvání položila telefon. Jestli prý mi to přijde normální. Byla jsem v šoku a napadla mě jen věta- Tak já snad půjdu na metro a on že tedy jde na tramvaj.
Píšu to déle, než se to stalo v reálu. Za 35 vteřin hotovo. Stála jsem tam jak opařená a v hlavě se mi jen honily otázky, proč se mi to stalo?
Jaký je důvod? Už vím, abych se vyflákla na ubohou seznamku Štěstí a prostě si užila vlastní štěstí.
Přecpala jsem se ve fast foodu, poprvé v životě jsem stála na nádherně osvíceném Staromáku se svařákem. Sama. Všude kolem mraky lidí, kolem mě samozřejmě jen zamilované páry a já si uvědomila, že jsem a budu silná.
A že je mám vlastně nejvíc, samu sebe.
