„To ale lze přece vyřešit jednoduchým způsobem. Na obecním úřadě vám jistě poradí, jak se to dělá a v případě, že nejste ještě ženat, můžete si po sňatku vzít příjmení své ženy.“ Byl to velice dobrý nápad a mně se zamlouval, jenže já jsem tu zcela z jiného důvodu. A těmito slovy jsem začal své vyprávění. Pan profesor mě soustředěně poslouchal a po dokončení mého příběhu mě požádal, jestli by mi mohl odebrat kapku krve. Nabídl jsem mu, že mám u sebe alkoholtestr, ale on řekl, že jeho zajímá složení krve a ne množství promile alkoholu. V tu chvíli jsem začínal tušit, že on je opravdu asi tím, kdo mi může pomoci mou svízel vyřešit. Nejvíc mě však udivilo, že se nestaral, zda jsem před tím pil alkohol, jestli si vymýšlím, nebo zda prostě lžu, abych dokázal nevinu. Možná, že mi prostě uvěřil. Dost dobře je také možné, že tato informace je pro rozbor krve nedůležitá, leč o tomto problému toho příliš nevím. Jisté je jen to, že se mi hodlal věnovat a to mě uklidnilo. Po odebrání vzorku krve se mě zeptal, jestli jsem zaměstnán, či zda mám volno. Odpověděl jsem, že jsem byl ve zkušební lhůtě a jsem bez řidičského průkazu vlastně nezaměstnaný. Řekl, že to je dobře, ale určitě to nemyslel zle, protože záhy pokračoval: „Přijďte za mnou do ústavu zítra v poledne, to budu už mít vzorek z laboratoře analyzován a popovídáme si.“ Podal mi vizitku a já mu srdečně poděkoval. Vyšel jsem z domku a chtěl zavolat Květu, když v tom jsem zjistil, že mám vybitý mobil. No, to je tedy paráda, musím se dostat k nějakému autobusu. Vyšel jsem pěšky směrem, odkud jsme přijeli a za několik minut jsem uviděl své auto, jak se řítí proti mně. Oddechl jsem si a nastoupil.
„Jestlipak víš, že jsi mě dnes už podruhé zachránila?“ Zeptal jsem se a navrhl, abychom šli někam na večeři. Květa se na mě podívala s mírně smutným, provinilým úsměvem a řekla, že si toho moc cení, ale že má již večeři připravenou. Abych se nezlobil a takové návrhy avizoval předem.
„Máš pravdu, jeď domů, ale prosím tě pomaleji.“ Souhlasil jsem s ní a těšil se na společný večer. Když jsme dojeli domů, překvapila nás princezna otázkou. „Kdyš tady teď babiška není, tak s váma můšu špát nahoše?“ Květa se nejdřív podívala, co na to já a když jsem souhlasně pokýval hlavou, řekla jí, že jedině v tom případě, že bude hodná. Já jsem se přidal a řekl jsem: „Koupíme ti nahoru jednu krásnou postel, a když budeš zlobit, tak si tě vezme čert.“ Zmuchlal jsem ji do klubíčka a ona křičela: „Mamí, já nechči, aby mě Miki odnešl do pekla!“ Maminka jí samozřejmě přišla na pomoc a všichni tři jsme se váleli po pohovce a já si uvědomil, jak jsem s nimi neuvěřitelně šťastný.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!