Nařídil jsem si budíka na brzké ráno a okamžitě unaven, ale spokojen usnul.
Ráno jsem vyrazil. Cestou jsem v jednom nákupním středisku zakoupil dětskou autosedačku a do Žabně jsem přijel kolem deváté hodiny. Květa mi vysvětlila, kudy se k babi dostanu a díky tomu jsem skoro nezabloudil. Říkám skoro, protože místo u kulturáku doleva jsem odbočil doleva u hospody a dojel jsem do pole. Bohužel jsem na ten omyl přišel později, než se mi kola propadla do blátivé hlíny. Po několika minutách zbytečného túrování motoru se tu objevil domorodec a nabídl mi, ať chvíli vydržím, že přivede pomoc. Za deset minut přijelo hasičské auto a tři mladíci mě se smíchem vyprostili z vojtěšky. Chtěl jsem jim zaplatit, ale řekli, že si to mám nechat na zábavu a tam jim zaplatím panáka. Ještě se zeptali, co jsem tam hledal a když jsem jim řekl, kam jedu, nasměrovali mě u kulturáku doleva.
K babiččině domku jsem přijel asi o půl hodiny později, než jsem avizoval. Květuška si hrála na písku před domem a já jsem po vystoupení z auta vytáhl z kufru dárky. Sedl jsem si na obrubník ke Květušce a řekl: „Ahoj princezno, něco jsem ti přivezl.“ Květuška se na mě podívala tím svým krásným úsměvem s pokrčeným nosíkem a krabici hned začala rozbalovat. Tu jsem si všiml, že se na mě oknem dívají jakési oči. Vstal jsem z písku a uviděl usměvavou Květu. Vyšla z domu a přivítala mě polibkem. Měla na sobě světlé kytičkované šaty a moc jí to slušelo. „Stýskalo se mi.“ Řekla a mě nezbylo, než tuto větu opakovat. Vtom uviděla mé auto a zhrozila se. „Proboha, ty jsi přijel po poli?“ Než jsem jí vysvětlil můj omyl, vzala mě za ruku a vtáhla do světnice. Na pohovce ležela stará žena, která po pozdravu pomalu vstala. „Babi, tohle je Mikuláš, o kterém jsem ti povídala.“ Zakřičela Květa a stará paní mi podala ruku.
„Těší mě, já jsem Čert.“ Řekl jsem co nejhlasitěji a babička se na mě podívala, jako by pochybovala, že vím, co říkám.
„To od vas něni hezke, robiť se srandu ze starej roby.“ Vysvětlil jsem jí, jak to s mým jménem je a babi uvařila kávu. Květa šla pro Květušku a já skočil do auta, abych ještě přinesl zmrzlinový dort, který jsem koupil u benzínky. Potom jsem dort předal babi a Květě jsem dal voňavku. Zeptal jsem se Květušky, jak se bude jmenovat panenka a po chvíli ticha malá mamince pošeptala něco do ucha. Květa malé přikývla a Květuška se zatvářila spokojeně.
„Copak, její jméno je tajné?“ Zkoumal jsem důvod šeptání.
„Jmenuje še Čejtiče.“ Prohlásila důležitě Květuška a Květa na mě mrkla.
Babička Květy měla už osmdesát a potřebovala by stabilní péči. Do pečovatelského domu nechtěla, ale mou nabídku, že by se o ni mohla Květa starat u mě doma, po asi půlhodinovém přemlouvání nakonec přijala. Řekla, že budě ze svojimi a to je lepši, niž ve starobiňcu. Bo žadneho ineho něma a Květka je moje jedine potěšeni. Je jedno kaj pujdě enem že něbudě sama v domu. A já jí v tu chvíli moc rozuměl.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!