Okamžitě jsem zavolal panu Topinkovi a ten se kupodivu na nic neptal a jen mi řekl, že až se vrátí z Dánska Pavel, to bude přibližně za dva dny, že se mnou zase počítá. Po návratu na mě doma čekalo nemilé překvapení. Během doby, kdy jsem chodil po doktorech, si někdo vyhlédl můj dům a po rozbití okna prolezl a zpřeházel věci ve všech pokojích. Zřejmě to byl nějaký zoufalec, neboť se ztratilo jen nějaké jídlo a pár drobností, jako například holicí strojek, zbytek likéru, či magnetofon. Nahlédl jsem do místnosti, kde byl tajný trezor, v němž byly pro takový případ uschovány všechny cennosti, a oddychl jsem si. Trezor zůstal neobjeven. Odnesl jsem rozbité okno do sklenářství, kde mi ho na počkání opravili.
Po návratu domů jsem seděl v křesle, ve kterém sedávala mamka, a vzpomínal jsem. Tolik se toho od její smrti odehrálo, že jsem pochyboval, jestli vlastně někdy byla. Těšil jsem se do práce. Těšil jsem se na Pavla a těšil jsem se na svět. Těšil jsem se na nová poznání, jako bych v minulém životě ani nežil. Díval jsem se na ten starý nábytek, hrozné záclony a přestával jsem to tu mít rád. Teď navíc při představě, že tu chodil cizí člověk, se mi dělalo mdlo. Je tu smutno, prázdno a nepříjemné ticho. Dokud žili rodiče, byl to můj domov, ale teď je to jen starý dům, napěchovaný zbytečnostmi a nesmyslnými věcmi. Děkoval jsem si za to rozhodnutí změnit život, změnit sebe a změnit vše. Vstal jsem a odešel jsem ven. Nevěděl jsem, kam půjdu, jen jsem potřeboval lidi. Strašně jsem se vyděsil při představě, že by tato má změna neproběhla a já bych coby starý úředník zůstal v doživotí této hrozné samoty. Nejlepší bude, když se půjdu někam najíst a pak se uvidí.
Květy
Sedl jsem si do malé, příjemné restaurace a objednal si jídlo. U vedlejšího stolu seděla jakási maminka s malou krásnou holčičkou, která na mě pořád koukala. Udělal jsem pro její pobavení pár grimas a děvčátko se začalo krásně křenit. Její maminka seděla zády ke mně a neviděla kontakt, který jsem s její dcerkou navázal. Stále telefonovala, a tak jsem zaslechl útržky rozhovorů, které se svými známými vedla. Pravděpodobně se rozešla s přítelem, či manželem a hledala na pár dní bydlení. Byla v zoufalé situaci, neboť jsem uslyšel i to, že jí její bývalý bil a ona se bála, aby nesáhl i na Květušku. Tím jsem zjistil, jak se jmenuje ta malá. Když jsem dojedl, dal jsem si zákusek a kávu. Maminka dotelefonovala a já zaslechl, jak té malé říká.
„Tak já nevím, beruško, kam půjdeme. Dáš si ještě něco?“ Holčička ukázala na mě a řekla: „Já bych chtěla to, čo má tamten pán.“ Paní se otočila a naše pohledy se setkaly. Měla zarudlé oči a utrápený výraz.
„Jejda, Čerte, čau, co tady děláš?“ V tu chvíli jsem poznal v té nešťastné mamince spolužačku, do které jsem byl kdysi tajně zamilován.
„Ahoj Smutná, právě jsem přemlouval tvoji Květušku, aby si dala také dortík.” Vstal jsem a přivítal se s Květou.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!