Do Žabně a do Ostravy
Druhý den jsem byl přítomen složení mého vozu z vleku. Mechanikům šlo vše, jako by to dělali denně. Jen jsem zíral. Topinka mi zavolal, abych k němu přišel.
„Pane Mikuláši, abyste se zatím nenudil, než vám opraví tu spojku a podlahu, dám vám jednu babičku a s ní pojedete jen po Čechách. Bude to tak lepší, protože by nám ji v zahraničí poslali rovnou do šrotu. Tady jsou klíčky, jděte ji nastartovat, ať se zahřeje. To je asi vše…, ne, vlastně ještě tady máte objednávku, a kdyby něco, tak nic.“ Vzal jsem klíčky a objednávku a šel se podívat na babičku. Cestou jsem koukl do papírů. Nakládka v Monce, vykládka zítra v Ostravě. Na první pohled vypadala babička dobře. V duchu jsem si říkal, že to mohlo být horší, ale to jen do doby, než jsem nastartoval. Potíž byla s řazením a vše uvnitř chroupalo a hvízdalo, až se stromy třásly. Během tankování jsem zavolal Květě, jestli by nechtěla jet se mnou. Babi je už trochu líp a mohli bychom se zastavit pro některé věci v Žabni. Řekla, že to je skvělý nápad, ale že Květušku by musela vzít s sebou.
Souhlasil jsem a poradil jí, že je na půdě ve skříni spací pytel ještě z dob, kdy jsem jezdil na tábory, tak aby ho vzala. Vyzvedl jsem si ze čtrnáct padesát jedničky některé své věci a vyjel. Po naložení v Monce jsem jí zavolal a do deseti minut byla i s princeznou u vozu. Dal jsem princezně instruktáž. Kdyby nás zastavila policie, musí se schovat pod deku, a že jí nikdo nesmí najít. Malá pochopila a usadila se na lehátko. Byl to pro ni zážitek a veliké dobrodružství. Jeli jsme po dálnici a já si připadal před Květami jako král, živitel, hrdina a konečně chlap s velkým CH. Babička nakonec nebyla špatná, jak o ní mluvil Topinka, jen ty zvláštní zvuky z převodovky trochu děsily okolní svět. Večer jsme dorazili do Žabně. Šli jsme na večeři do restaurace a já měl možnost splatit svůj dluh a zaplatil jsem panáka domorodcům, kteří mě tu před deseti dny vytahovali z pole. Zřejmě tu seděli pravidelně, anebo spíš pořád, protože když mě uviděli, hlasitě zahulákali: „U kulturáku doleva!“ Smáli se, jako by to byl ten nejlepší vtip. A tak jsem musel chtě nechtě Květě vyprávět to nemilé zabloudění. Po jídle jsme šli do domku a nanosili do vozu pár věcí, které si babi poručila. Sousedka se samozřejmě přišla zeptat, jak je to s Anastázií a po informaci, že je jí líp, se nehodlala vzdálit a vyzvídala, jestli jsme manželé a kolik vydělávám a nakonec jsme spaní u babi v domku s Květou zavrhli a rozhodli se, že pojedeme radši dál. Dojeli jsme na první parkoviště a zastavili. Květuška mezitím usnula a já vylezl nahoru. Nechal jsem svou přikrývku holkám dole a vlezl do spacáku. Popřáli jsme si dobrou noc a pomalu jsem začal usínat, když tu jsem zaslechl šramot. Těšil jsem se, že si ke mně Květa lehne, ale byl jsem překvapen, když za mnou vylezla princezna a poprosila mě o pohádku. Moje zásoba pohádek není velká, a tak jsem si začínal vymýšlet. Po třetí pohádce konečně princezna zabrala a já tiše slezl ke Květě. Museli jsme být potichu a to jaksi při milování nejde. Zvolili jsme variantu hlazení a bylo to velmi zajímavé.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!