Do Žabně a do Ostravy
Druhý den jsem byl přítomen složení mého vozu z vleku. Mechanikům šlo vše, jako by to dělali denně. Jen jsem zíral. Topinka mi zavolal, abych k němu přišel.
„Pane Mikuláši, abyste se zatím nenudil, než vám opraví tu spojku a podlahu, dám vám jednu babičku a s ní pojedete jen po Čechách. Bude to tak lepší, protože by nám ji v zahraničí poslali rovnou do šrotu. Tady jsou klíčky, jděte ji nastartovat, ať se zahřeje. To je asi vše…, ne, vlastně ještě tady máte objednávku, a kdyby něco, tak nic.“ Vzal jsem klíčky a objednávku a šel se podívat na babičku. Cestou jsem koukl do papírů. Nakládka v Monce, vykládka zítra v Ostravě. Na první pohled vypadala babička dobře. V duchu jsem si říkal, že to mohlo být horší, ale to jen do doby, než jsem nastartoval. Potíž byla s řazením a vše uvnitř chroupalo a hvízdalo, až se stromy třásly. Během tankování jsem zavolal Květě, jestli by nechtěla jet se mnou. Babi je už trochu líp a mohli bychom se zastavit pro některé věci v Žabni. Řekla, že to je skvělý nápad, ale že Květušku by musela vzít s sebou.
Souhlasil jsem a poradil jí, že je na půdě ve skříni spací pytel ještě z dob, kdy jsem jezdil na tábory, tak aby ho vzala. Vyzvedl jsem si ze čtrnáct padesát jedničky některé své věci a vyjel. Po naložení v Monce jsem jí zavolal a do deseti minut byla i s princeznou u vozu. Dal jsem princezně instruktáž. Kdyby nás zastavila policie, musí se schovat pod deku, a že jí nikdo nesmí najít. Malá pochopila a usadila se na lehátko. Byl to pro ni zážitek a veliké dobrodružství. Jeli jsme po dálnici a já si připadal před Květami jako král, živitel, hrdina a konečně chlap s velkým CH. Babička nakonec nebyla špatná, jak o ní mluvil Topinka, jen ty zvláštní zvuky z převodovky trochu děsily okolní svět. Večer jsme dorazili do Žabně. Šli jsme na večeři do restaurace a já měl možnost splatit svůj dluh a zaplatil jsem panáka domorodcům, kteří mě tu před deseti dny vytahovali z pole. Zřejmě tu seděli pravidelně, anebo spíš pořád, protože když mě uviděli, hlasitě zahulákali: „U kulturáku doleva!“ Smáli se, jako by to byl ten nejlepší vtip. A tak jsem musel chtě nechtě Květě vyprávět to nemilé zabloudění. Po jídle jsme šli do domku a nanosili do vozu pár věcí, které si babi poručila. Sousedka se samozřejmě přišla zeptat, jak je to s Anastázií a po informaci, že je jí líp, se nehodlala vzdálit a vyzvídala, jestli jsme manželé a kolik vydělávám a nakonec jsme spaní u babi v domku s Květou zavrhli a rozhodli se, že pojedeme radši dál. Dojeli jsme na první parkoviště a zastavili. Květuška mezitím usnula a já vylezl nahoru. Nechal jsem svou přikrývku holkám dole a vlezl do spacáku. Popřáli jsme si dobrou noc a pomalu jsem začal usínat, když tu jsem zaslechl šramot. Těšil jsem se, že si ke mně Květa lehne, ale byl jsem překvapen, když za mnou vylezla princezna a poprosila mě o pohádku. Moje zásoba pohádek není velká, a tak jsem si začínal vymýšlet. Po třetí pohádce konečně princezna zabrala a já tiše slezl ke Květě. Museli jsme být potichu a to jaksi při milování nejde. Zvolili jsme variantu hlazení a bylo to velmi zajímavé.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!