„Hosaná, Heuréká, halelujá sláva nejvyššímu!“ Křičel jsem po skončení rozhovoru a Jarmil nevěděl proč. Vychutnával jsem si poslední kilometry s ním. Po pěti minutách volal Topinka znovu, že tou lodí, která nás má odvézt, přijede jiný náš řidič a že si k němu Jarmil přesedne, protože on by nestihl vykládku a že prostě pojede s ním nazpátek po Švédsku. Řekl jsem mu, že už to vím, a proč mi to opakuje. Naznačil mi však, že si z něj dělám srandu a zavěsil. Od podání této informace mi nic nevadilo a díval jsem se na Jarmila jako na svatý obrázek, i když jsem spíš viděl mongolidního dementa, kterého mám tu čest v přístavu předat ošetřovatelům. Na všechno jsem mu odpovídal: ano soudruhu a dal jsem si záležet, abych se při tom usmíval. Během posledních minut ještě volal své ženě (tentokrát svým telefonem) a to, jak s ní hovořil, mě utvrdilo, že je nenormální. Abych jen nespekuloval, přečtěte si, jak vypadal jeho rozhovor.
„Ahojky prdelko, už se blížíme na loď. Zítra večer budu doma… Jo jasně, zavolám… Hele napadlo mě, neměl bych se zastavit v supermarketu a koupit ten držák na pivo?… Neměl… No, jak myslíš. Já myslel, no teda vlastně,… jo jasně. Už jsi koupila ty včerejší noviny?… Jo dík, je tam prej nějakej dobrej článek o autech… A co ten držák, mám ho teda koupit?… Ne… No to nevím, ale já bych ho koupil… Tak jo, a dokdy budeš u toho kadeřníka?… Nojo, tak já až přijedu, tak ti brnknu a ten držák radši koupím, co?… No jak myslíš… Až budeš chtít koupit ten fén, tak si na to ale vzpomeň, jo? Ne, nebudu ho kupovat a volat ti taky nebudu. To jako, že abys poslala milence domů, nebo proč?… No nic, uvidíme a já ho přece jen koupím. Tak pa prdelko, pa.“
Není nad to, když víte o někom, že je to vůl. Tím nechci říci, že bych házel všechny lidi do škatulek. Také nemám rád, když se to o někom řekne zbrkle, bez uváženého přemýšlení, ale to tento případ vylučoval. Jarmila jsem v přístavu předával jako vzácné zboží a dlouho jsem za odjíždějícími kolegy mával šátkem se slzami v očích. Byly to však slzy štěstí. Na loď jsem najížděl spokojen a těšil jsem se na cestu domů. Až když jsem si tuto větu opakoval, došlo mi, že bez Jarmila tu cestu nezvládnu a že budu muset zbytek víkendu strávit kdesi mezi Rostockem a Berlínem. No co, byla to daň a ty se musí platit. Mám odjety hodiny povolené v tomto týdnu a v sobotu a neděli se jezdit v Německu nesmí, protože jsou prázdniny. Když jsem vjížděl do lodi, volal opět Topinka a opakoval mi to, co už jsem od něj slyšel dvakrát. Nechápal jsem jeho počínání a radši jsem ho vyslechl do konce. Vzhledem k tomu, že už byl Jarmil na druhém voze, byly tyto informace poněkud směšné. Nechal jsem ho, ať se vypovídá a pak jsem se rozloučil slovy, zbytek mi řeknete za pět minut.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!