„Hosaná, Heuréká, halelujá sláva nejvyššímu!“ Křičel jsem po skončení rozhovoru a Jarmil nevěděl proč. Vychutnával jsem si poslední kilometry s ním. Po pěti minutách volal Topinka znovu, že tou lodí, která nás má odvézt, přijede jiný náš řidič a že si k němu Jarmil přesedne, protože on by nestihl vykládku a že prostě pojede s ním nazpátek po Švédsku. Řekl jsem mu, že už to vím, a proč mi to opakuje. Naznačil mi však, že si z něj dělám srandu a zavěsil. Od podání této informace mi nic nevadilo a díval jsem se na Jarmila jako na svatý obrázek, i když jsem spíš viděl mongolidního dementa, kterého mám tu čest v přístavu předat ošetřovatelům. Na všechno jsem mu odpovídal: ano soudruhu a dal jsem si záležet, abych se při tom usmíval. Během posledních minut ještě volal své ženě (tentokrát svým telefonem) a to, jak s ní hovořil, mě utvrdilo, že je nenormální. Abych jen nespekuloval, přečtěte si, jak vypadal jeho rozhovor.
„Ahojky prdelko, už se blížíme na loď. Zítra večer budu doma… Jo jasně, zavolám… Hele napadlo mě, neměl bych se zastavit v supermarketu a koupit ten držák na pivo?… Neměl… No, jak myslíš. Já myslel, no teda vlastně,… jo jasně. Už jsi koupila ty včerejší noviny?… Jo dík, je tam prej nějakej dobrej článek o autech… A co ten držák, mám ho teda koupit?… Ne… No to nevím, ale já bych ho koupil… Tak jo, a dokdy budeš u toho kadeřníka?… Nojo, tak já až přijedu, tak ti brnknu a ten držák radši koupím, co?… No jak myslíš… Až budeš chtít koupit ten fén, tak si na to ale vzpomeň, jo? Ne, nebudu ho kupovat a volat ti taky nebudu. To jako, že abys poslala milence domů, nebo proč?… No nic, uvidíme a já ho přece jen koupím. Tak pa prdelko, pa.“
Není nad to, když víte o někom, že je to vůl. Tím nechci říci, že bych házel všechny lidi do škatulek. Také nemám rád, když se to o někom řekne zbrkle, bez uváženého přemýšlení, ale to tento případ vylučoval. Jarmila jsem v přístavu předával jako vzácné zboží a dlouho jsem za odjíždějícími kolegy mával šátkem se slzami v očích. Byly to však slzy štěstí. Na loď jsem najížděl spokojen a těšil jsem se na cestu domů. Až když jsem si tuto větu opakoval, došlo mi, že bez Jarmila tu cestu nezvládnu a že budu muset zbytek víkendu strávit kdesi mezi Rostockem a Berlínem. No co, byla to daň a ty se musí platit. Mám odjety hodiny povolené v tomto týdnu a v sobotu a neděli se jezdit v Německu nesmí, protože jsou prázdniny. Když jsem vjížděl do lodi, volal opět Topinka a opakoval mi to, co už jsem od něj slyšel dvakrát. Nechápal jsem jeho počínání a radši jsem ho vyslechl do konce. Vzhledem k tomu, že už byl Jarmil na druhém voze, byly tyto informace poněkud směšné. Nechal jsem ho, ať se vypovídá a pak jsem se rozloučil slovy, zbytek mi řeknete za pět minut.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!