Na lodi jsem si přisedl s jídlem k nějakým manželům. Až když spolu začali hovořit, zjistil jsem, že jsou to Češi. Dali jsme se do řeči a po jídle jsme se usadili s kávou v křeslech. Jmenovali se Karel a Jana. Dobře se mi s nimi povídalo a hned jsme si potykali. Jeli z dovolené a těšili se na domov. Když jsem jim oznámil, že půjdu do kajuty, abych se osprchoval, nějak podivně se na sebe podívali a pak si ten mladík ke mně přisedl.
„Ty tady máš kajutu?“ Zeptal se zvídavě. Řekl jsem, že ano, neboť jsem řidič kamionu a mám to placené. Mladík se podíval na svou ženu a ona kývla.
„Víš, my jsme už pár let spolu a teď jsme si zaplatili tenhle výlet, jenže na kajutu nám nezbylo. Vadilo by ti, kdybychom se u tebe osprchovali?“ Odpověděl jsem, že jim to samozřejmě umožním a po dopití kávy jsme šli spolu do mé kajuty. Než se oba osprchovali, ležel jsem na posteli a čekal, až dokončí svou hygienu. Ostražitě jsem hlídal své věci, aby se mi náhodou něco neztratilo, protože dbaje pokynů Pavla, nevěřil jsem nikomu a tito dva milí lidé se vzápětí mohli změnit ve zloděje. Nerad jsem takovou myšlenku přijímal, ale neznal jsem je a to mě v mé podezřívavosti podporovalo.
Když Jana vylezla ze sprchy a vešel tam Karel, Jana se bez ostychu přede mnou převlékala do čistých šatů, a i když jsem dělal, jako že se nedívám, nemohl jsem přehlédnout její krásné tvary, o nichž by se daly psát básně. Po jejich odchodu jsem koupelnu navštívil i já. Krátce na to jsem ulehl do postele, a i když byl bílý den, věnoval jsem se odpočinku s Miloušem na klíně. Chvíli jsem hrál karty, chvíli jsem si prohlížel fotografie a nakonec jsem si pustil film. Neuběhlo ani půl hodiny, když někdo zaťukal. Otevřel jsem a za dveřmi stála Jana a ptala se, jestli by se mnou mohla mluvit. Pustil jsem ji dál a ona si sedla na protější volnou postel. Hned na to se rozhovořila. „My jsme s Karlem už osm let manželé a víme, že spolu nemůžeme mít děti. Tedy Karel nemůže. Uvažovali jsme o adopci, jenže tu jsme brzy zavrhli. Taky jsme měli možnost umělého oplodnění, ale kvůli mému zdraví jsme ho radši vyloučili. Nakonec jsme se dohodli, že si vybereme dárce spolu, takového, který se nám oběma bude líbit. Rozhodli jsme se prostě, že si k tomuto účelu objednáme tuhle dovolenou a někoho najdeme. Bohužel jsme během celé dovolené nenašli nikoho, kdo by se nám oběma líbil a samozřejmě taky, kdo by chtěl. Jenže ty se nám líbíš a Karel souhlasí, abychom tě, jestli promineš ten výraz, použili k dárcovství. Jsi inteligentní a o to nám jde, aby geny pracovaly pro nás.“
Celou dobu, během které jsem poslouchal její povídání, jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a nechápavě se na ni díval. Musím se však přiznat, že mě pochopitelně během té chvilky napadaly věci, které mi vůbec nebyly nepříjemné, neboť krásně zrzavá holka s dlouhými vlnitými vlasy a o trochu víc než většími prsy ve mně vzbuzovala touhu do té míry, že jsem byl rád, že mám tělo schované pod dekou. Když se na mě pár vteřin dívala bez mluvení, pochopil jsem, že řekla vše podstatné a čeká na vyjádření.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!