Vrácené papíry
Praxe pana doktora přes duše byla ve stejné budově jako laboratoř, kde jsem o doklady přišel a mě to vůbec netěšilo. Už z dálky jsem tu budovu nenáviděl. Vešel jsem do vstupní haly a dívaje se na informační tabuli, kde jsem mezi desítkami jmen stále nemohl najít příjmení toho svého psychiatra, jsem uslyšel jakousi telefonující slečnu.
„Pane doktore, je tu zase jeden. Ten poslední z víkendu. Dobře, pošlu vám ho tam.“ Konečně jsem našel jméno psychiatra a chystal se odejít ke schodišti. Vtom vyběhla z informací slečna, která mi včera neuměla pomoci a požádala mě, abych byl tak laskav a šel do druhého patra číslo dveří 22, že prý se mnou chce mluvit pan ředitel ústavu.
Udiven jsem vešel po zaklepání do ředitelovy pracovny a na jeho pokyn usedl do pohodlného křesla. Pan ředitel mě překvapil svým vzhledem. Nebyl to starý tlustý pán s brýlemi, jak bývají obvykle ředitelé malováni, nýbrž mladší, cílevědomý, i když plešatý gentleman. Spíše bych ho tipoval na vedoucího pojišťovny.
„Nemýlím-li se, vy jste pan…“ Aby se opravdu nemýlil, radši vyčkal, až se představím sám.
„Mikuláš Čert.“ Řekl jsem, povstal a natáhl přes stůl ruku k podání.
„Ano, ano, to souhlasí.“ Podal mi vlažně nepříjemně zpocenou ruku. Opět jsem usedl a čekal na jeho další slova. Otevřel šuplík v robustním psacím stole a vytáhl z něj několik řidičských průkazů. Mezi nimi našel ten můj a podal mi jej.
„Náš ústav se vám tímto omlouvá a zde je váš doklad. Prosím vás, abyste mi pouze podepsal převzetí. Jistě se divíte, že vám ho předávám já a ne někdo z personálu, ale je mou povinností vám vysvětlit, z jakého důvodu vám byl odebrán a nyní navrácen. V laboratoři, která se zabývá rozborem krve, pracoval laborant, jenž nebyl jaksi v souladu se zákony, a když to řeknu otevřeně, za úplatky vracel průkazy všem těm, kteří mu peníze dali, ať už v tom byli vinně, či nevinně. Bohužel si také výsledky upravoval, aby dosaženou peněžní odměnu jaksi vyprosil. Policie ho již zatkla a nyní mám povinnost navrátit průkazy všem, kteří byli takto poškozeni. Bohužel i těm, kteří byli potrestáni právem. Jelikož pan laborant při zatýkání spálil všechny protokoly o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem za poslední týden, jsme nuceni vrátit průkazy všem, kteří byli takto potrestáni v tomto období. Jestli jste vinen, či nikoli, víte jen vy sám. Já mám jen povinnost se omluvit a v případě požadavku z vaší strany na náhradu škody, která vám mohla vzniknout, tuto akceptovat. Táži se vás, zda budete po našem ústavu případnou škodu požadovat a v jaké výši?“ Byl jsem z toho natolik šokován, že jsem jen mávl rukou a s nově navráceným řidičákem jsem z kanceláře doslova prchnul. Později, když jsem na to vzpomínal, jsem si řekl, že to byla chyba. Protože jen ten, kdo byl vinen, mohl reagovat jako já. Nevinní se přeci musí bránit. Nejde při tom o peníze, ale o čest. Leč pozdě bycha honit.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!