„Jestli bys chtěl volat, nebo napsat esemesku, udělej to, než se ztratí signál, protože budeme asi dvě hodiny bez něj, než chytíme anglickej.“ Sotva to dořekl, přišla mi zpráva. Květuška se ptala, kdy psijede ten pan, co ji sika pjincezno. Jsem rada, že jsme se potkali. Tesim se na tebe. KS. Odpověděl jsem jí jen stručně, že jsem také rád.
Po zaparkování v suterénu lodi jsme vystoupali tři patra schodů a zařadili se do fronty lidí. Pavel mě celou dobu instruoval, poučoval a ukazoval vše, co bych mohl, co se smí a nesmí a hlavně, co je pro řidiče výhodné. Zeptal jsem se ho, na co tu stojíme tu frontu, ale bylo to celkem zbytečné, neboť zrovna kuchtík odstranil závoru a řidiči kamionů se vhrnuli do jídelny, brali si tácy, příbory, kelímky na pití a všechny možné pomůcky, aby si nechali nabrat jídlo.
„Já si dávám vždycky rybenku. Umějí ji bezvadně usmažit a k tomu kopec hranolků a salát.“ Musel jsem se smát jeho rybence. Po chvíli pokračoval: „Takovou rybu, jakou dostaneš tady, nikde u nás neochutnáš. Jestli ti to ale nevoní, dej si, co chceš. Támhleta šlichta je hrozně pálivá a tenhle mišmaš je spíš vegetariánskej. A kdybys chtěl stejk, tak si ho musíš objednat.“
Pavel byl v tomhle směru dokonalý učitel a nezapomněl snad na nic. Dozvěděl jsem se, že do sprchy půjdeme až po jídle, protože tam je teď narváno a že toto jídlo je až na pivo a cigarety pro kamioňáky zadarmo, a že se pak můžeme natáhnout v tmavé, tiché, k tomu upravené kajutě, nebo jít kouřit na palubu a já mu byl vděčný. Ne, že bych si to všechno pamatoval, ale určitou část rad můj mozek stačil zpracovat. Po výborném jídle a potřebné sprše jsme šli na palubu. Opět jsem litoval, že nemám foťák. Moře bylo krásně modré a po okolí jsme napočítali asi dvacet lodí. Když však začalo trochu víc foukat, zalezli jsme radši zpátky a Pavel mě provedl celou lodí. V obchodě jsem koupil panenku a voňavku, abych měl pro své nájemnice něco malého, až přijedu domů.
„Tady jsou asi čtyři restaurace, teď je to skoro prázdný, ale v sezoně tu sedí, leží, spí a jedí stovky výletníků. Tady je herna, ale bacha, kdybys měl chuť si zahrát, automat místo peněz vyplácí žetony na další hru. Jo a tady je dětskej koutek. V týhle části si můžeš sednout k internetu. A támhle se vyměňujou peníze, to ale jen, kdybys předem věděl, že budeš potřebovat libry. Mají tady pro kamioňáky lepší kurz, než na pevnině.“
Pavel mluvil a mluvil a já si uvědomoval, že ho částečně přestávám poslouchat. Sedli jsme si na pohodlnou pohovku, a zatím co Pavel stále mluvil, já měl pocit, že všechny tyto informace nikdy nebudu potřebovat. Pavel to poznal a hned zareagoval. „A jéje, ty chceš asi pustit tu rybenku k vodě, co?“ Zvedl mě a doslova odtáhl na toaletu. Bylo to na poslední chvíli, protože jsem se během několika vteřin nerad a nedobrovolně zbavil ryby, hranolků i salátu, zákusku a kávy. Po návratu na pohovku mi jen taktně oznámil, že se mu to kdysi také stalo a že jsem bílej jako stěna, načež mi dal pod hlavu svůj batoh a mlčel až do anglického Doveru.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!