Ostatní povídání si již moc nevybavuji, neboť jsem usínal a zdálo se mi o rodičích a o Anděle a pak mě probudil křik. „Čerte, vstávej, máme práci, bouchl nám tuplák!“ Nevěděl jsem, co je to tuplák, ale záhy jsem se to dozvěděl. Na zadní nápravě jsou dvě pneumatiky na jedné straně a tomu se říká tuplovaná montáž. Takže jsme zjistili, že kromě prasklé pneu se nic většího nepoškodilo, pouze mírně praskl blatník. Pavel se pustil do výměny kola a já měl možnost tuto hudební symfonii spíše pozorovat a občas s něčím částečně i pomoci. Bylo vidět, že to nedělá poprvé. Povolit kolo, zvednout hever, sundat kolo, sundat rezervu, nasadit kolo, utáhnout kolo, sundat z heveru a nasadit píchlé kolo na místo rezervy. Když bylo hotovo, Pavel koukl na hodinky a povídá: „Padesát minut, dobrej čas. Teď dáme kouřovou.“ A šel si umýt ruce k soudku s vodou, který je přimontován ke korbě zespoda. Řekl jsem mu, že jsem myslel, že nekouří a on na to odpověděl, že taky že jo. A to už tři roky. Jenže doba kuřáků, to je těch deset minut, než cigaretu vykouří je jediný dobrý zvyk, který by se měl dodržovat, přestože člověk nekouří. Dal jsem mu za pravdu a umyl si také ruce, i když jsem je měl skoro čisté, neboť jsem na vše jen dohlížel v rukavicích. Do Kasselu jsme dorazili včas a nahlásili se na vykládku. Řekli nám to známé (jak Pavel podotknul) „Warten“ (čekejte). Během čekání jsme se najedli a Pavel opět nepřestával školit. Tentokrát mě varoval před samotnými řidiči. „Jsou to sice kolegové, ale taky se mezi nima objeví sem tam hajzl. Kradou naftu, když si nedáš pozor, jsou schopný ti ukrást i rodokmen.
Auto zamykej, i když se jdeš třeba jen vychcat na trávník vzadu. Než dokončíš potřebu, někdo ti tam vleze, vezme si, co chce, a máš průšvih.“ Asi za hodinu přišel kancelářský úředník a něco Pavlovi povídal. Pavel se na mě otočil, řkouc: „Hele, co chce, já mu nerozumím ani slovo.“ Pán se na mě obrátil, a když seznal, že německy mluvím celkem plynně, oddychl si a vysvětlil mi, že se to zboží tady skládat nebude, ale že máme zavolat našemu dispečerovi a ten nám potvrdí, že náklad odvezeme do Itálie. Na vykládce se však nesmí dozvědět původ zboží. Vysvětlil jsem vše Pavlovi a ten řekl, no jó neutralizace a ihned zavolal Topinkovi. Bylo tomu opravdu tak. Otevřeli jsme zadní vrata a němečtí pracovníci strhali z železných trubek popisky a nasadily nové, německé. Vůz jsme zavřeli, dostali nové německé doklady na zboží a vyjeli směrem na jih.
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.