„Ty už jsi něco pil?“ Zeptala se a já odpověděl, že nikoli a že to bude nejspíš tím, že jsem měl k obědu švestkové knedlíky.
„Asi má vybité baterky a už zlobí.“ Zašeptala Anděla a zvedla skleničky k přípitku. Nemám alkohol příliš v oblibě. Už kdysi jsem v pubertálním věku ochutnal s kamarády lahev kořalky a oni po dvou sklenkách padali a smáli se, zatímco mně nebylo zhola nic. Jen se mi po těle rozlévalo teplo. Při dalším takovém mejdanu jsem zjistil, že abych se opil, potřebuji asi třikrát tolik alkoholu, než stačí mým vrstevníkům. Z důvodu ne příliš velkých příjmů rodiny jsem tuto část požitků ze svého života vyloučil. O to větší důvod jsem měl, když mi po návratu domů rodiče udělali hodinovou přednášku o škodlivosti této látky. Pozvracel jsem celou koupelnu a druhý den jsem byl odsouzen k trapnému uklízení těchto zvratků.
„Kde jsou ostatní?“ Zeptala se po přípitku Anděla.
„Jací ostatní?“ Nechápal jsem, koho tím myslí.
„To chceš říct, že v tomhle baráku bydlíš sám?“ Podivila se.
„Až donedávna jsem tu bydlel s maminkou, ale zemřela před měsícem a v úterý mi zemřel poslední spoluobyvatel Ferda. Byl to osmnáctiletý kocour. Takže teď tu jsem sám.“ Vysvětlil jsem Anděle svůj stav.
„Ty můj sirotečku, to abych tě trochu rozptýlila, co? Asi se musíš cítit jako opuštěné koťátko.“ Položila nedopitou sklenku a začala si rozepínat blůzku. Pomohl jsem jí se svlékáním a pohladil jí po obnažených ramenech. Byla překvapená mým jednáním a než jsme se začali znovu líbat, stačila ještě pošeptat: „Původně jsem tě chtěla jen poprosit o ramínko, na kterém by se mi usušila blůzka, ale když už jsi takový milý, tak ramínko nehledej a radši mi pomoz z dalších mokrých věcí.“
Anděla se mnou strávila celý víkend. Byl to ten víkend, kdy se nevylézá z postele. Snad jenom kuchyň a koupelna byly výjimkou. Detaily z toho víkendu si budu pamatovat celý život. Jedli jsme, spali a milovali se, v posteli, na gauči, i na schodech. V neděli večer jsem chtěl Andělu doprovodit, ale řekla, že bude lepší, když půjde sama. Má to prý jen kousek a zítra zase přijde.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!