Vítězství
Karel Vojánek mě v letadle instruoval, jak se mám chovat u soudu a hlavně mi kladl na srdce, ať neříkám, že umím německy, protože při překládání bude čas na rozmýšlení odpovědí. V jednu hodinu po obědě jsme seděli v zasedací síni a kolotoč otázek a odpovědí mě utvrzoval v mém odhadu, že německý soudce našemu tvrzení nevěří. Požádal o odklad s tím, že musím být vyšetřen německými lékaři a tím vše pozastavil. Stráž nás dovedla na kliniku, kde jsem absolvoval stejné odběry, jako u doktora Chotínského. Druhý den ráno přelíčení pokračovalo. Soudce obdržel výsledky z kliniky a během krátké doby, vyřkl ortel. Byl jsem zproštěn viny a mám právo na navrácení dokladů. Karel Vojánek ještě požádal soud o vydání výsledků, které by mě provázely při eventuálních dalších potíží v tomto směru. Soud mu vyhověl a já byl Karlovi vděčný. Navíc se mu ještě podařil nevídaný kousek a to, že všechny výlohy spojené s tímto problémem zaplatí německá pojišťovna, která se těmito případy zabývá. Ve výsledku to pro mě znamenalo, že letenky, hotel, stravování, odměnu pro Karla Vojánka i můj ušlý zisk bude pojišťovnou hrazen. Měl jsem pocit, že nic na světě není problém. Že je svět konečně někdy spravedlivý. Karel se mi omluvil, že ještě musí letět do Bruselu a po podepsání všech dokumentů se se mnou rozloučil. Domů jsem letěl jako vítěz. Ještě na letišti jsem napsal Květě sms.
Vyhráli jsme letím domů
jezdit budu zase rád
šlo to lehce bez blesků a hromů
Karel si zaslouží řád
Za chvíli mi přišla odpověď. Jaro nenastoupil do dilny, ale bude ti delat sefa. Jeho anglictina mu zaridila místo dispečera. MTR KS. Tohle jsem opravdu nečekal.
Na Ruzyni mě vítala celá rodina Smutných. Byli však všichni veselí. Takový pocit mají asi olympionici, když dostanou medaili a vítají je davy. Můj dav byl menší, ale zato hlučný. Připadali jsme si jako Hujerovci. Večer jsme slavili. Dort a dětské šampaňské stačilo, abychom si vychutnali tu slávu. Princezna poprosila Květu, jestli by dneška mohla špát š babi a obě za chvíli ulehly. Milijarda nás poté požádal o malý rozhovor. Seděl jsem s Květou na válendě a on si sedl na židli před nás. Opěradlo židle si dal dopředu a opíraje se o něj lokty, bylo na něm vidět, že zase neví jak začít. Nakonec však slova nalezl a roztřeseným hlasem začal hovořit. „Chtěl bych vám oběma moc poděkovat. Ještě v pátek ráno jsem měl chuť spáchat sebevraždu a dnes mám skvělou rodinu, výbornou práci, která mě nesmírně baví a teď už mě trápí jen jedna věc. Protože dostanu první výplatu až za měsíc, potřeboval bych to startovné. Jestli můžete, prosím vás o půjčku dvacet tisíc. Možná, že se vám to bude zdát hodně, ale půlka z toho padne kvůli vaší svatbě na oblek a svatební dar. Jestli byste tedy mohli…“
Květa se na mě podívala, co já na to. Vstal jsem a z trezoru vyndal pět pětitisícovek. Podal jsem je Milijardovi a řekl, že jsem rád, že mu mohu pomoci. Ještě jsem dodal, že splátkový kalendář zní; až budeš mít, vrátíš. Hned na to mi Milijarda oznámil, že má bohužel ještě jednu prosbu a to, jestli bych mu nemohl půjčit holení. Za deset minut stál před námi nový člověk. Po odchodu do hajan mi Květa znovu řekla tu krásnou větu: „Ty se mi snad zdáš.“ A po chvíli ještě dodala, že ty prášky už nebere a že je pro ni dneska nejlepší den k početí. To byl pro mě povel k nebývalému výkonu, jež nás oba cele pohltil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!