Opět alkohol v krvi
Ráno jsem se probudil až v Rostocku, když hlásili snídani. Ještě jsem se stačil osprchovat a po jídle zazněl gong. Cestu po Německu jsem již trochu znal a v pohodě jsem jel první čtyřku (čtyři a půl hodiny). Dojel jsem skoro k Lipsku a po pauze pokračoval na cestě domů. Sotva jsem však vyjel, měli němečtí policisté na dalším parkovišti velkou kontrolu. Sjel jsem na odstavnou plochu a podle pokynu příslušníka jsem zastavil. Došel ke mně a požádal o doklady, digitální kartu, o doklady k nákladu a podnikovou licenci. Všechny dokumenty jsem měl v pořádku a po menší technické kontrole mi oznámil, že je auto také jízdy způsobilé. Ještě pro jistotu přinesl testr na alkohol a požádal mě o fouknutí. Po splnění tohoto úkonu jsem čekal na předání dokladů a chystal jsem se odjet. Policista mi však ukázal displej, na němž se objevila hodnota 0,25 promile. Nechápal jsem to. Vím stoprocentně, že jsem žádný alkohol nepil a zase jsem měl s krví problém. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsem abstinent a že vím jistě, že jsem žádný alkohol nepil. Nehodlal se však se mnou o tom bavit a požádal mě, ať si vezmu nejnutnější věci, zamknu vůz a nastoupím k němu do auta. Teď jsem se opravdu cítil jako pod vlivem alkoholu. V hlavě se mi honily myšlenky, co se stane dál a hned jsem zavolal Topinkovi. Jeho reakci vám snad ani nebudu popisovat, ale když to řeknu hodně kulantně, rád nebyl. Policisté mě odvezli na služebnu a zavřeli do malé místnosti. Seděl jsem na kraji postele a přemýšlel, proč se mi v krvi neustále objevuje alkohol. Žádný rozumný důvod jsem však nenašel. Natáhl jsem se a uvažoval. Jak jsi to skončil Mikuláši? Ptal jsem se sám sebe a pak jsem si okamžitě odpověděl. No co, mám, co jsem chtěl. Kdybych seděl doma na zadku a pracoval v kanceláři, nestane se mi to. Ihned po této myšlence jsem se začal smát. Je sice pravda, že by se mi to nestalo, ale nikdy bych neviděl Itálii, Francii, Anglii, Skotsko, Švédsko, Lucembursko, Německo, Rakousko, Mont Blanc, nejel bych vlakem Alpami, nejel bych trajektem… Tolik věcí mě napadlo, že jsem měl stejný pocit, jako tenkrát u laboratoře v Čechách, kdy jsem zakřičel, že chci být zločincem. Hned na to jsem přehodnotil své myšlení a řekl si: Vlastně já neskončil, jen jinak začínám. To pomyšlení mě natolik posílilo, že jsem spokojeně usnul.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!