Anděla
Možná by ještě stálo za zmínku, že jsem díky sousedce Anežce přišel v devatenácti o panenství, ale nikterak to nebylo zásluhou mých tělesných proporcí a ambicí, nýbrž a jen alkoholem ze strany mé deflorované. Vtáhla mě do svého bytu a s mým svolením mě, abych tak řekl, využila ke svému potěšení. Zkrátka, dalo by se říct, že jsem člověkem průměrným, s průměrnou inteligencí a bohužel s podprůměrným platem. Vzhledem k puritánské výchově bych navíc mohl dodat, že s podprůměrnými zkušenostmi, ať už sexuálními, či jakýmikoliv jinými. Zatímco jiní chlapci běhali po městě a zažívali nejrůznější dobrodružství, já o těchto krásách přátelství, vzrušení a napětí jen četl, doma jsem s maminkou loupal ořechy či pomáhal s jinými domácími pracemi.
Nevím, jak dlouho bych se těmito myšlenkami o nesmrtelnosti chrousta zaobíral, kdyby nezazvonil zvonek. Cestou ke dveřím mě napadala různá řešení, kdo by to asi mohl být, jestli pošťačka, či vzdálená teta, kterou jsem naposledy spatřil nahou zezadu, a od té doby, co se odstěhovala do Kanady, ji nikdo neviděl. Jisté je však to, že co se událo v následujících chvílích, mi otočilo život o tři sta šede… Ne! O dva tisíce stupňů.
Otevřel jsem dveře a dovnitř se vřítila malá, černá a nebojím se toho přirovnání, hnáty křivé pod plachetkou osoba. Venku řádila průtrž a hromy s blesky se střídaly častěji, než je zdrávo. Dovnitř se vřítila promoklá dívka, která měla v očích vyděšený výraz, ihned za sebou zabouchla dveře a opřela se o ně. Bylo na ní vidět, že se z venku na ní řítí nějaká hrozba, či jiné nebezpečí, ale v každém případě to vše bylo větší, než jsem já kdy ve svém poklidném životě zaznamenal. Vzhledem k tomu, že lilo jako z konve, měla přes hlavu přehozenou bundu, kterou nyní mačkala, a já si uvědomil, že budu muset zase vytírat.
„Promiň, že jsem tě přepadla, ale potřebuji se u vás na chvíli schovat. Doufám, že se nezlobíš. Nechtěla bych, aby sis myslel, že se chci k vám nějak vetřít, či jakýmkoliv způsobem obtěžovat, ale jsi v tuto chvíli má jediná záchrana.“ Pokýval jsem hlavou, ne proto, že bych souhlasil, ale proto, že jsem se s tímto stavem věcí nedokázal v tu chvíli srovnat a jen jsem pomalu přemýšlel o tom, co jí odpovím. Byla však evidentně rychlejší, než můj tok myšlenek. Vzala mé pokývání jako souhlas a hned mě objala na důkaz díků. Byla teplá, vlhká, něžná, hebká, mokrá a nevím, jak ještě přirovnat své první pocity při kontaktu s jejím tělem, ale i kdyby mě v té chvíli chtěla okrást, asi bych souhlasil.
„Ty jsi sám doma? Já jsem Anděla.“ Začal jsem se šíleně smát a po pár vteřinách jejího nechápavého pohledu jsem se představil i já.
„Těší mě, já jsem Čert. Vlastně… Mikuláš Čert.“ Naše pohledy se v tu chvíli střetly a po milisekundách nechápavého zpracovávání informací jsme se oba začali smát tak, jak se smějí malé děti v cirkusu. Byl to emotivní smích bez úskočných vyjádření pochybností a bez následných emocí, které většinou křečovitou variantu dokončí. Jen jsme se smáli jako blázni.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!