„Maminka dlouho pracovala a musí si ještě odpočinout.“ Oznámil jsem princezně a donesl ji do koupelny. Umyla se a pak jsme šli spolu uvařit snídani. Celé dopoledne jsem vyměňoval baterii a dost jsem se u toho navztekal. Nechápu, proč ještě lidé nevymysleli něco jednoduššího. Jsou to samé podložky a šroubečky a laik aby si pozval odborníka. Jenže asi o to jim jde. Nakonec to dopadlo tak, že jsem zavolal Pavlovi, jestli by neměl trochu času mi pomoci. Přijel a během deseti minut byla baterie na svém novém místě. Pavel zůstal rád na oběd. Jeho manželka prý odjela s holkami na víkend k rodičům a on byl doma sám. Během jídla mi povídal o Švédsku a pochvaloval Květino kulinářské umění.
„Mladá paní, vlastně slečno, Miki je ten nejpodivnější kamioňák na těchhle silnicích. Všichni tuhle práci dělají částečně jako koníčka, čtou motoristické časopisy a doma v garáži mají plakáty nemodernějších traků. Ale Mikuláš nejen, že nic z toho nezná, ale ani neví, co má pod kapotou. Řeknu vám, že ho v tomhle směru obdivuju. Dal se na vojnu a zatím bojuje skvěle.“ Květa se zeptala, co dělá jeho paní, ale Pavel jen mávnul rukou a řekl, že děkuje za oběd, ale že musí na trénink a rychle odešel. Asi má se ženou nějaký problém, mysleli jsme si a šli jsme odpočívat na zahradu.
Výlet na Kolipiště dopadl skvěle. Babi zářila. Co chvíli byla nadšená z krásného vzhledu zámku a tu zas byla zklamaná nad tím, jak se to tu změnilo. Pozval jsem je na oběd do restaurace a až na to, že to princezna nevydržela a malinko se počůrala, dopadlo vše na výbornou. Naštěstí měla Květa s sebou náhradní oblečení a celý problém za chvíli na toaletě vyřešily. Babi řekla, že je troche ustata, ale že by rada viděla tu zologicku zahradu. Ještě v ní prý nikdy nebyla, a když už jsme na tom výletě, mohli bychom tam zajet. Večer jsme dorazili domů jako mátohy. Unavení, umounění, ale všichni šťastní. Princezna cestou usnula a doma se nehodlala probudit. Odnesl jsem ji do postele a babi za chvíli putovala za ní. Sedl jsem si do křesla a pustil zprávy. Květa si mi sedla na klín a řekla, že se jí ráno zdál sen, jako by jí někdo znásilnil. Zeptal jsem se, jestli se jí ten sen líbil a ona přikývla. Pošeptala mi však, že kdybych jí příště chtěl přivázat k posteli, nebránila by se. Ten večer jsme oba usnuli v objetí bez síly začínat cokoli, co by nás ještě víc unavilo.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!