Milijarda
Hned ráno jsme zabalili a odjeli na Moravu. Cestou mi Květa vyprávěla o svém dětství. Poprvé jsem se dozvěděl, že má bratra. Jmenuje se Jarda, ale všichni mu říkají Milijarda. Na mou otázku, proč tomu tak je, mi Květa vyprávěla příběh… Ale radši si to poslechněte sami:
„Hned po revoluci začal Jarda podnikat. Měl spoustu nápadů, jak zbohatnout a vždy jen opakoval, že až vydělá svůj první milion, přejmenuje se z Jardy Smutného na Milijardu Veselého. To mu u známých zůstalo, a i když jeho podnikání skončilo rychle a neslavně, už mu nikdo neřekne jinak. Dnes pracuje u firmy likvidující starý odpad v Brodku a asi bude celý život splácet dluhy z nepovedeného podnikání. Když jsem se ho zeptala, co bude dál dělat a jak to vlastně všechno vidí, řekl, že na tu miliardu dluhů kašle, a že si bude žít, jak se mu zlíbí. Nedávno jsem mu volala, ale jeho mobil je nedostupný.“
Zeptal jsem se, jestli by ho chtěla mít na svatbě, ale mlčela. Po chvíli, když jí zvlhly oči, řekla, že ano, ale že neví, jak ho najít. Na tyto situace mám tak nějaký čuch. Řekl jsem Květě, že si myslím, že to není o tom, že neví, ale že spíše nechce. Nevěřícně a malinko uraženě se na mě podívala, ale nakonec řekla, že mám asi pravdu. Bojí se, jestli není bratr něco jako bezdomovec, či zda neskončil kdesi v žumpě lidství. Za Brnem jsme zastavili na pumpě na kávu a na čůrání. Květa byla unavená. Navrhnul jsem jí, že je to sice proti předpisům, ale že bych mohl chvíli řídit já. Souhlasila a já po vyjetí odbočil na menší silnice, abychom se vyhnuli dálnici, kde bylo riziko setkání s policií větší. V Brodku jsem zastavil a šel se zeptat místních na Milijardu. Květa mě přemlouvala, ať to nedělám, ale přesto jsem šel. Po několika otázkách u místních povalečů mi bylo jasné, kde Milijardu najdu. Zastavil jsem u hospody a řekl Květě, že jestli opravdu chce, aby byl na svatbě, ať jde se mnou. Milijarda seděl na lavičce v předzahrádce, v ruce držel prázdný půllitr a koukal do dálky, jako by tu nebyl.
„Jarku!“ Zašeptala Květa a obejmula hubeného kluka, kterému při pohledu na Květu roztály všechny drsné rysy jeho tváře. Objímali se asi pět minut. Po tomto dojemném přivítání nás Květa představila. Milijarda se mi od první chvíle líbil. Byla na něm sice vidět jakási odevzdanost, smíření a duševní smutek, ale jinak to byl inteligentní muž, jen trochu zanedbaný. Když se Milijarda dozvěděl, že jedeme na víkend k babi, okamžitě se k nám přidal. Ještě jsme zastavili na jeho ubytovně, která vypadala jako po náletu, kde si vyzvedl pár věcí. Než Milijarda nastoupil, Květa se za volantem zavrtěla a trochu nesměle mi vrazila políček.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!