Večer nás Milijarda šokoval příjezdem domů. Nejen, že přijel na dámském kole, které si koupil v bazaru, aby mohl jezdit do práce, ale přijel v novém obleku, bílé košili a s kravatou. Znám ho teprve týden, ale za tu dobu udělal neuvěřitelný skok. Můj první dojem byl alkoholik s minimálním množstvím inteligence. Dnes tu vidím anglického úředníka, kterému chybí pouze dýmka. A pohled na množství inteligence se zněkolikanásobil.
V pátek večer mě Milijarda doslova donutil, abychom šli do hospody zapít svobodu. Snažil jsem se mu vysvětlit, že to není dobrý nápad, protože mám s alkoholem špatné zkušenosti a nikdy radši nepiji, ale řekl, že to je podmínka k tomu, abych měl spokojené manželství, a že když nebudu pít já, on to vezme za mě. Ani jeden z nás nezná místní hospody. Já eviduji pouze restaurace, kde se vaří, neboť jsem je poslední dobou hojně využíval a Milijarda je pochopitelně z jiné planety. Zavedl jsem ho do jedné takové, kde jsme si dali jedno malé pivo a Milijarda řekl, že je to tu jako v kanceláři a šli jsme hledat dál. Udělali jsme si okružní jízdu (pochopitelně pěšky) nočním městem a po každém malém pivu to bylo stejné. Milijarda vstal a že prý je to tu jako „U Sušánků“, „na nádraží“, „v konírně“, anebo jednou dokonce „v bordelu.“ Po návštěvě osmi stravovacích zařízení jsem již měl bolavé nohy a propláchnutý močák. Konečně jsme našli jednu vinárnu, o které Milijarda řekl, že to tu ujde. Sedli jsme si k baru a já objednal aperitiv. Po vypití této pochutiny mi Milijarda řekl, že to, co jsem objednal, bylo babský pití a tentokrát objednal on. Nevím, jestli jste již někdy pili droždí s kyselinou sírovou, ale přesně tak ten jím objednaný nápoj chutnal. Když odbila půlnoc, přemlouval jsem totálně opilého budoucího švagra, abychom šli domů. Byl ale v ráži a nechtěl opustit taneční parket, na němž předváděl hostům tanec humakuma z Kanárských ostrovů. Nezbylo mi, než zaplatit útratu a milého Milijardu si přehodit přes rameno. Cestou domů nás stavěla policejní hlídka. Zeptali se, kam jdu s tím mrtvým mužem a já jim vysvětloval, že se dnes žením a toto je můj svědek. Až teď mi došlo, že jsem zapomněl na svědka. Ráno musím zavolat Pavlovi. Hlídka nás propustila a já znovu vyhodil Milijardu na svá bedra. Ten mi však vlivem špatného zacházení po pár desítkách metrů pozvracel záda. Domů jsem ho pak radši dotlačil. Z této činnosti si však pamatuji jen tolik, že jsem se nemohl trefit do dveří.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!