V pondělí ráno jsem vyjel směrem na jih a ani jsem se nerozloučil s Rejžou. Ještě spal. Aniž bych navštívil naši vlast, projel jsem kolem západní hranice a jen skutečnost, že jsem chvíli naladil český rozhlas, mě utvrdila v pocitu, že stát žije. Mířil jsem na jih a těšil se na průjezd Alpami. Při první pauze jsem pozoroval policejní vůz BAG, který najel na vedlejší volné místo a za ním dorazil český kamion, kterého si policisté vybrali ke kontrole. Policista si nechal předložit řidičovo doklady a obcházel jeho auto, přičemž kontroloval stav pneumatik, brzdových kotoučů a jiné běžně viditelné indicie. Druhý policista pak se všemi doklady nastoupil do své dodávky. Za několik minut si oba zavolali řidiče a chvíli mu něco v dodávce vysvětlovali. Poté se kolega vrátil do své kabiny a s peněženkou kráčel opět k dodávce. Bylo celkem jasné, že policisté našli nějakou vadu a on bude platit. Po několika dalších minutách řidič vystoupil a šel k mému vozu. Stáhl jsem okénko a nešťastník mě požádal, jestli bych mu nemohl půjčit dvacet euro, že má zaplatit stovku a zůstalo mu jen osmdesát. Dal jsem mu požadovanou sumu a on odešel zaplatit pokutu. Když celou věc vyřídil, nasedl do kamionu a oba vozy odjely. Díval jsem se za ním a nechápal jsem, co to bylo. Očekával jsem, že se ke mně vrátí a vyměníme si adresy, eventuálně se dohodneme na něčem jiném. Jen jsem se za ním díval a do hlavy se mi vzteky vlévala krev. Jak si někdo může něco takového dovolit? Vlastně to byla krádež! Přestala mi z toho chutnat i svačina. Bylo po těšení na Alpy. Bylo po dobré náladě, bylo po víře v dobré kamioňácké, ale i mezilidské vztahy.
Po dokončení pauzy jsem nastartoval a pokračoval v jízdě. Celou dobu, přes Mnichov, až do rakouského Kufsteinu jsem hlasitě nadával a přiznám se, že jsem používal i ta slova, která má v oblibě Kurva Martin. Teprve teď jsem začínal chápat, proč řidiči sprostě klejí. Nikdo mě neslyšel, a tak jsem mohl na toho podvodníka naházet všechny sprosté nadávky, které znám. Když tímto způsobem člověk žije delší dobu, ztrácí část svého dobrého vychování, protože v uzavřené kabině při celodenní samotě může klít, prdět, krkat, chrchlat, mlaskat a nemusí mít strach, že by ho kdokoli slyšel a obvinil z nevychovanosti. Jenže to má háček. Za delší dobu takového života se přestane ovládat a tyto průvodní jevy těla nehlídá. Stane se mu potom lehce, že zapomene, že je ve společnosti a trapas je na světě.
Alpy mě částečně dostaly z té špatné nálady. Ale spíš si myslím, že mi pomohla hodina uvolnění se sprostými nadávkami. Tentokrát jsem tuto trasu jel po kolech a ne po kolejích a musím říci, že mě nádhera opět pohltila.
Večer jsem dorazil několik kilometrů před vykládku. Zastavil jsem na malém odpočívadle a pustil se do jídla. Nestačil jsem ani dojíst, když mě v protisměru upoutalo kličkující vozidlo. Bylo šero a provoz utichl. Auto chvíli jelo ze strany na stranu, až sklouzlo přes okraj vozovky a pomalinku vjelo do příkopu se převrátilo na střechu. Okamžitě jsem vzal lékárničku, zamknul vůz a utíkal směrem k havarovanému Fiátku. Ještě, než jsem k němu doběhl, vysoukali se z auta bočním okénkem dva totálně opilí muži. Smáli se na celé kolo a objímali se, jako by přežili zkázu Titaniku.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!