V pondělí ráno jsem vyjel směrem na jih a ani jsem se nerozloučil s Rejžou. Ještě spal. Aniž bych navštívil naši vlast, projel jsem kolem západní hranice a jen skutečnost, že jsem chvíli naladil český rozhlas, mě utvrdila v pocitu, že stát žije. Mířil jsem na jih a těšil se na průjezd Alpami. Při první pauze jsem pozoroval policejní vůz BAG, který najel na vedlejší volné místo a za ním dorazil český kamion, kterého si policisté vybrali ke kontrole. Policista si nechal předložit řidičovo doklady a obcházel jeho auto, přičemž kontroloval stav pneumatik, brzdových kotoučů a jiné běžně viditelné indicie. Druhý policista pak se všemi doklady nastoupil do své dodávky. Za několik minut si oba zavolali řidiče a chvíli mu něco v dodávce vysvětlovali. Poté se kolega vrátil do své kabiny a s peněženkou kráčel opět k dodávce. Bylo celkem jasné, že policisté našli nějakou vadu a on bude platit. Po několika dalších minutách řidič vystoupil a šel k mému vozu. Stáhl jsem okénko a nešťastník mě požádal, jestli bych mu nemohl půjčit dvacet euro, že má zaplatit stovku a zůstalo mu jen osmdesát. Dal jsem mu požadovanou sumu a on odešel zaplatit pokutu. Když celou věc vyřídil, nasedl do kamionu a oba vozy odjely. Díval jsem se za ním a nechápal jsem, co to bylo. Očekával jsem, že se ke mně vrátí a vyměníme si adresy, eventuálně se dohodneme na něčem jiném. Jen jsem se za ním díval a do hlavy se mi vzteky vlévala krev. Jak si někdo může něco takového dovolit? Vlastně to byla krádež! Přestala mi z toho chutnat i svačina. Bylo po těšení na Alpy. Bylo po dobré náladě, bylo po víře v dobré kamioňácké, ale i mezilidské vztahy.
Po dokončení pauzy jsem nastartoval a pokračoval v jízdě. Celou dobu, přes Mnichov, až do rakouského Kufsteinu jsem hlasitě nadával a přiznám se, že jsem používal i ta slova, která má v oblibě Kurva Martin. Teprve teď jsem začínal chápat, proč řidiči sprostě klejí. Nikdo mě neslyšel, a tak jsem mohl na toho podvodníka naházet všechny sprosté nadávky, které znám. Když tímto způsobem člověk žije delší dobu, ztrácí část svého dobrého vychování, protože v uzavřené kabině při celodenní samotě může klít, prdět, krkat, chrchlat, mlaskat a nemusí mít strach, že by ho kdokoli slyšel a obvinil z nevychovanosti. Jenže to má háček. Za delší dobu takového života se přestane ovládat a tyto průvodní jevy těla nehlídá. Stane se mu potom lehce, že zapomene, že je ve společnosti a trapas je na světě.
Alpy mě částečně dostaly z té špatné nálady. Ale spíš si myslím, že mi pomohla hodina uvolnění se sprostými nadávkami. Tentokrát jsem tuto trasu jel po kolech a ne po kolejích a musím říci, že mě nádhera opět pohltila.
Večer jsem dorazil několik kilometrů před vykládku. Zastavil jsem na malém odpočívadle a pustil se do jídla. Nestačil jsem ani dojíst, když mě v protisměru upoutalo kličkující vozidlo. Bylo šero a provoz utichl. Auto chvíli jelo ze strany na stranu, až sklouzlo přes okraj vozovky a pomalinku vjelo do příkopu se převrátilo na střechu. Okamžitě jsem vzal lékárničku, zamknul vůz a utíkal směrem k havarovanému Fiátku. Ještě, než jsem k němu doběhl, vysoukali se z auta bočním okénkem dva totálně opilí muži. Smáli se na celé kolo a objímali se, jako by přežili zkázu Titaniku.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!