Večer mi volal Milijarda, jestli je Jarmil v pohodě. Jarmil na mě koukal, jak mluvím do telefonu a tak jsem odpověděl, ať zavolá za chvíli, že musím rychle na toaletu. Hned poté jsem zavěsil a vystoupil z vozu. Když jsem byl na toaletě, prozvonil jsem Milijardu a on mi obratem zavolal. (Toto bych měl asi vysvětlit. V případě, že zavolám Milijardovi z ciziny, zaplatí šéf za hovor určitou částku, která se mění podle státu, ze kterého volám a podle operátora. Když však zavolá Milijarda mě, je tato částka minimálně o polovinu menší a někdy i desetinásobně. Samozřejmě, že je to pouze v případě a to je podmínkou, že oba mobilní telefony jsou vedeny u tohoto dohodnutého operátora). Takže mi Milijarda zavolal a hned se ptal, jestli mám zažívací problémy. Odpověděl jsem mu, že mé zažívání je v souladu s mým tělem, ale že Jarmil poslouchal a asi bych nedokázal říct, že je to největší pitomec a univerzální pablb, kterého jsem v životě potkal. Milijarda namítl, že to šéfovi vadit nebude, hlavně aby uměl řídit a byl spolehlivej. Načež jsem mu vysypal vše, včetně dvou pokut, kradených věcí a nesnesitelného chování. Dodal jsem ještě, že kouří a to mi v kabině opravdu hodně vadí. Nakonec jsem si vylil ten dlouho kumulovaný vztek a řekl jsem: „A prdí mi na záchodě, když se sprchuju.“ Na to však reagoval Milijarda jen smíchem. Když jsem se vrátil do vozu, Jarmil opět venku kouřil.
Karel a Jana
Ráno, když jsme provedli hygienu a chystali se vyjet, jsem po návratu z toalety nachytal Jarmila, jak hovoří s kýmsi mým telefonem. Abych byl přesný, telefonem podnikovým. Když mě uviděl, domluvil a zavěsil.
„Kdo to byl?“ Jarmil řekl, že šéf a víc se neangažoval.
„Co chtěl?“ Nedal jsem mu pokoj. Odpověděl, že nic a dělal, že se mu chce spát. Vyjel jsem z parkoviště, ale po špatných zkušenostech s Jarmilem, jsem si vzal mobil a zkontroloval poslední volání. Samozřejmě, že poslední hovor byl odchozí a na neznámé telefonní číslo.
„To si myslíš, že jsem opravdu na tom s inteligencí, jako ty?“ Jemně jsem naznačoval, že vím, s kým asi mluvil. Odpověděl, že je to stejně firemní telefon a že abych se neposral.
„Je sice pravda, že je to firemní telefon, ale já jsem podepsal hmotnou odpovědnost a i kdybys chtěl své ženě říct jen ahoj, bylo by přinejmenším slušné, abys mě požádal o svolení.“
Udělal úšklebek a ještě poznamenal, že takoví lidé jako já, by neměli jezdit, ale měli by sedět doma na zadku. To jsem již opravdu nevydržel a vyházel na něj všechno svinstvo, kterého se během cesty dopustil a že ten, kdo by měl na tom zadku sedět, je on, protože dělá v cizině jen ostudu. Nakonec jsem ho varoval, že jestli ještě jednou sáhne na můj mobil, urazím mu palici. Opět se mi hodily některé věty z Pavlova vyprávění. Naštěstí takto příkře podaná informace byla pro něj daleko přijatelnější, než kdybych ho o to jen poprosil.
Než jsme dojeli do Trelleborgu, přišla záchrana. Volal Topinka, že tou lodí, která nás má odvézt, přijede jiný náš řidič a že si k němu Jarmil přesedne. Ten řidič by nestihl vykládku, a že prostě pojede s ním nazpátek po Švédsku. V duchu jsem Topinkovi líbal ruce.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!