Večer mi volal Milijarda, jestli je Jarmil v pohodě. Jarmil na mě koukal, jak mluvím do telefonu a tak jsem odpověděl, ať zavolá za chvíli, že musím rychle na toaletu. Hned poté jsem zavěsil a vystoupil z vozu. Když jsem byl na toaletě, prozvonil jsem Milijardu a on mi obratem zavolal. (Toto bych měl asi vysvětlit. V případě, že zavolám Milijardovi z ciziny, zaplatí šéf za hovor určitou částku, která se mění podle státu, ze kterého volám a podle operátora. Když však zavolá Milijarda mě, je tato částka minimálně o polovinu menší a někdy i desetinásobně. Samozřejmě, že je to pouze v případě a to je podmínkou, že oba mobilní telefony jsou vedeny u tohoto dohodnutého operátora). Takže mi Milijarda zavolal a hned se ptal, jestli mám zažívací problémy. Odpověděl jsem mu, že mé zažívání je v souladu s mým tělem, ale že Jarmil poslouchal a asi bych nedokázal říct, že je to největší pitomec a univerzální pablb, kterého jsem v životě potkal. Milijarda namítl, že to šéfovi vadit nebude, hlavně aby uměl řídit a byl spolehlivej. Načež jsem mu vysypal vše, včetně dvou pokut, kradených věcí a nesnesitelného chování. Dodal jsem ještě, že kouří a to mi v kabině opravdu hodně vadí. Nakonec jsem si vylil ten dlouho kumulovaný vztek a řekl jsem: „A prdí mi na záchodě, když se sprchuju.“ Na to však reagoval Milijarda jen smíchem. Když jsem se vrátil do vozu, Jarmil opět venku kouřil.
Karel a Jana
Ráno, když jsme provedli hygienu a chystali se vyjet, jsem po návratu z toalety nachytal Jarmila, jak hovoří s kýmsi mým telefonem. Abych byl přesný, telefonem podnikovým. Když mě uviděl, domluvil a zavěsil.
„Kdo to byl?“ Jarmil řekl, že šéf a víc se neangažoval.
„Co chtěl?“ Nedal jsem mu pokoj. Odpověděl, že nic a dělal, že se mu chce spát. Vyjel jsem z parkoviště, ale po špatných zkušenostech s Jarmilem, jsem si vzal mobil a zkontroloval poslední volání. Samozřejmě, že poslední hovor byl odchozí a na neznámé telefonní číslo.
„To si myslíš, že jsem opravdu na tom s inteligencí, jako ty?“ Jemně jsem naznačoval, že vím, s kým asi mluvil. Odpověděl, že je to stejně firemní telefon a že abych se neposral.
„Je sice pravda, že je to firemní telefon, ale já jsem podepsal hmotnou odpovědnost a i kdybys chtěl své ženě říct jen ahoj, bylo by přinejmenším slušné, abys mě požádal o svolení.“
Udělal úšklebek a ještě poznamenal, že takoví lidé jako já, by neměli jezdit, ale měli by sedět doma na zadku. To jsem již opravdu nevydržel a vyházel na něj všechno svinstvo, kterého se během cesty dopustil a že ten, kdo by měl na tom zadku sedět, je on, protože dělá v cizině jen ostudu. Nakonec jsem ho varoval, že jestli ještě jednou sáhne na můj mobil, urazím mu palici. Opět se mi hodily některé věty z Pavlova vyprávění. Naštěstí takto příkře podaná informace byla pro něj daleko přijatelnější, než kdybych ho o to jen poprosil.
Než jsme dojeli do Trelleborgu, přišla záchrana. Volal Topinka, že tou lodí, která nás má odvézt, přijede jiný náš řidič a že si k němu Jarmil přesedne. Ten řidič by nestihl vykládku, a že prostě pojede s ním nazpátek po Švédsku. V duchu jsem Topinkovi líbal ruce.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!