Závada a cesta domů
Ráno jsem vyrazil na adresu, kterou mi Topinka poslal do tabletu. Ujel jsem asi pět kilometrů a v autě něco zarachtalo a vozidlo se pomalu zastavilo. Zatočil jsem co nejvíce ke krajnici a bezradně obhlížel vůz. Několikrát jsem nastartoval, ale auto se odmítalo jakkoli pohnout. Napsal jsem Pavlovi, co s tím. Zavolal mi a vyzvídal, jakým způsobem se auto zastavilo, jak se chová, ale já mu nic kloudného nemohl říct, protože jsem vůbec netušil, čím to může být. Pavel mi neporadil. Prý mám zavolat Česnekovi. Pan Topinka se také vyptával, ale když viděl, že mu nejsem schopen o závadě nic sdělit, řekl, ať počkám a zavěsil. Do půl hodiny mi volal mechanik a situace se opakovala. Za další půlhodinu mi napsal Topinka, že přijede servis, aby identifikoval závadu. Hned nato přijela dodávka a zkušený maník dvakrát nastartoval, dvakrát zvedl kabinu, dvakrát podlezl auto a pak dvakrát telefonoval. Po další půlhodině mě odtahová služba dovlekla na první parkoviště, nechali si ode mne podepsat protokol a dali mi vizitku. To však již volal Topinka, že mám porouchanou spojku a že to tady opravovat nenecháme, neboť by to vyšlo jako na půl nového vozu, a tudíž mám počkat na kolegu, který mě naloží a odveze domů. Asi za dvě hodiny mi došla sms, že kolega Martin nakládá v Německu vlnu do Itálie a že přijede asi ve středu, až náklad složí. Byl jsem na parkovišti dvě stě metrů od pláže a měl dva dny volna. Tomu se říká placená dovolená. Celé dva dny jsem plaval, jedl, spal a okukoval ženy, které se opalovaly poblíž. Tohle krásné volno mělo jen jedinou nevýhodu – mravence. Zjistili, že tu delší dobu stojí objekt, který se nehýbe, a začali ho zkoumat. Objevil jsem cestičky mravenců, kteří cestovali po kabině křížem krážem a nenechali se ničím vyrušovat. Spal jsem na horním lehátku, kam se tito návštěvníci naštěstí nehodlali podívat. Jen jídlo jsem musel rozvěsit po celé kabině do igelitek, aby na mě vůbec něco zbylo. Ve středu večer skutečně dorazilo auto naší firmy a z něj vystoupil malý tlustý mužík se srdečným úsměvem.
„Tedy kurva chlape, ty si dovedeš vybrat místo k parkování. Stát se to kurva mě, dotáhnou mě na nějaký smradlavý parkoviště za městem.“ Podal mi ruku a představil se. „Martin Kašpárek.“ Usmál jsem se a rovněž jsem vyslovil své celé jméno. „Těší mě, Mikuláš Čert.“ Pochopil jsem, že je to Kurva Martin, o kterém mi vyprávěl Pavel.
„Tak teď nám kurva už chybí jenom anděl a drak a můžeme kurva začít hrát divadlo.“ Zasmáli jsme se a Martin se pak začal zajímat o závadu. Když jsme ukončili studium, které vypadalo stejně jako při testování italského mechanika, zavolal jsem na telefonní číslo z vizitky a požádal je o jeřáb. Nedovedl jsem si představit, jak bude celá tato akce probíhat, ale Martin byl zkušený a podle jeho pokynů jsme sundali kola, položili vůz na špalky a sundali konstrukci. Zeptal jsem se Martina, proč to všechno děláme a on mi vysvětlil, že musí být moje auto co nejnižší, abychom nepřekročili čtyři metry. Ještě stále jsem nechápal, jaké čtyři metry, ale dál jsem se nevyptával. Jeřáb přijel asi za dvě hodiny. Řidič bez rozmýšlení přivázal mé auto hadrovými lany k háku jeřábu a celý vůz zvedl. Bez potíží ho pak položil na můj vlek. Ještě nám pomohl naložit pneumatiky a po opětném podepsání protokolu poděkoval a odjel. Martin nacouval k mému vleku a zapřáhl ho. Několika kurty jsme můj vůz ukotvili proti případnému pohybu a byli jsme připraveni vyrazit. Kurva Martin změřil výšku celé soupravy a spokojeně zachrochtal. „Tři devadesát pět, to je kurva dobrý, ne? Tak kamaráde. Jestli si kurva myslíš, že teď hned vyjíždíme, tak jsi na omylu. Teď se najíme, dáme si kurva pivo a potom se půjdeme vykoupat. Ráno kurva je moudřejší večera.“ Řekl a já neprotestoval. Za celou dobu, kterou jsem s Kurva Martinem strávil, jsem zjistil, že jeho obliba sprostých slov překročila mez normálního používání řeči do fáze vymýšlení slov nových. Abyste porozuměli, jak to myslím, dělal prostě ze slušných slov sprostá. Jeho řeč ztrácela sprostotu tím, že se stala normální. Nejlepší však bude, když uvedu příklad. Místo pomeranč říkal pomrdanč a místo kotlík, kokotlík. Jeho nejoblíbenější úpravou byla věta, pojebu někundy jinudy. Velmi si také oblíbil spojení třeba mi to bude vyhovnovat. Vrcholem však bylo jeho přiznání, že vždy na svých cestách zdraví místo německého guten tag, (s prominutím) kunda pták. Už to tak dělá několik let a nikdy nikomu nepřišel ten pozdrav divný. Tímto způsobem si upravoval spoustu slov a ty tak ztrácely svou slušnou povahu. Zároveň se ze slov sprostých stávala slova běžně používaná.
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.