Pan profesor se na mě podíval a po chvíli přemýšlení řekl: „Milý pane, takový doklad vám nikdo nevystaví, neboť by se dal snadno zneužít. Představte si, že se prostě jednou napijete, někoho zabijete a pak se budete hájit tím, že to máte potvrzené. I kdyby jste takový doklad od někoho dostal, žádný policista z toho moudrý nebude a stejně budete obtěžován věčným stíháním, zavíráním a souzením. Doporučuji vám změnit zaměstnání. Víc pro vás v této chvíli bohužel udělat nemohu. Jestli jste rozhodnut do nemocnice nejít, prosím, pouze tento dokument o rozboru předejte vašemu ošetřujícímu lékaři. Můj čas mě bohužel tlačí, abych s vámi tento rozhovor ukončil. Bylo mi ctí a na shledanou.“
Vyšel jsem z budovy jako bezradná troska. Zavolal jsem Květě a sedl si na lavičku. Hlavu jsem opřel dozadu, a díval se bezmyšlenkovitě do korun stromů a říkal jsem si: Proč zrovna já? Mám jít do té nemocnice, nebo ne? Neměl jsem strach o to, že se neuživím, ale práce řidiče se mi moc líbila. Sám to nevymyslím. Musím se poradit. Kdybych poslechl pana profesora, jaké zaměstnání bych si zvolil? Do mé bývalé kanceláře nepůjdu v žádném případě. V tom z parkoviště zatroubila Květa. Cestou domů jsem jí to vše vyprávěl. Řekla, že si to musíme promyslet a snad nás něco napadne. K domu jsme přijeli zároveň s dodávkou z obchodního domu. Mladíci nám postel odnesli až nahoru a ptali se, jestli ji budu chtít od nich také složit. Sebevědomě jsem řekl, že to zvládnu a oni odešli. Seděl jsem na židli u stolu a princezna mi vylezla na klín. Květa uvařila čaj a sedla si naproti. Vytáhl jsem z kapsy krabičku s prstýnky a vyndal z ní ten nejmenší. Měl jsem promyšlený postup.
„Princezno, dáš mi svojí ruku?“ Květuška se zakřenila, zvedla ručičku a já jí nasadil prstýnek. Byl jí však malý. Její smutné oči se daly v té chvíli přirovnat ke psím. Byl jsem na tuto variantu připraven a řekl jsem jí, že jako čert umím prstýnek zvětšit. Nenápadně jsem vyndal z kapsy druhý a po zaklínadle a trocha mávání rukama, jsem jí nasadil druhý, stejný, jen trochu větší. Bohužel i tento jí byl malý. Sáhl jsem pro třetí a modlil jsem se, aby jí seděl. Poprosil jsem jí, aby mi s čarováním pomohla a opakovala kouzelnou formuli abraka dabra drozdi kvíčaly a červi. Třetí jí byl akorát. Dívala se na něj jako by byl kouzelný od Arabely. Pak jsem vstal a položil ji na zem. Stoupl jsem si před Květu a řekl: „Květuška mi dala svou ruku a co ty?“ Klekl jsem si k ní na jedno koleno tak, jak to bylo ve starých filmech, vytáhl její prstýnek a rovnou se zeptal. „Dáš mi ji také?“
Květa se sesunula ze židle ke mně na kolena, obejmula mě a zašeptala: „Víš Mikuláši, já tě mám moc ráda, ale teď bohužel musím říct… ANÓÓ!“ A zakřenila se skoro týmž krásným ksichtíkem, jaký uměla princezna. Poté nastavila ruku. Modlil jsem se, aby jí byl, neboť tady by žádné kouzlo nepomohlo, ale naštěstí jsem trefil.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!