„Já ti dám na hlídání dítě a ty mě rušíš při práci svým chrápáním.“ Šeptala s úsměvem, aby neprobudila Květušku.
„Promiň, ale ty pohádky mě uspaly.“ Omlouval jsem se a šel s ní do kuchyně.
„Překlad mám hotovej a odeslanej.“ Zářila Květa.
„To jsi s tím byla rychle hotová.“ Odpověděl jsem.
„Rychle? Vždyť jste spali skoro tři hodiny. Květušce se nedivím, poslední dobou toho moc v klidu nenaspala, ale ty jsi mi nějakej spáč.“ Podivil jsem se nad tím, kolik už je hodin a posadil se na židli. Květa toho využila a sedla si naproti. „Teď mám zase já pár neujasněných věcí. Souhlasíš s tím, abysme tu bydleli, v podstatě tu budeme, jak jsi řekl, jako partneři se vším všudy. Takže za prvé, v koupelně kape kohoutek, dveře do spižírny nejdou pořádně zavřít a v našem pokoji upadl kryt do komína.“
Řekla to vše důrazně a přesvědčivě, že jsem vstal a šel tyto nedostatky odstranit. Když jsem s prací skončil, volala mě Květa k obědu. Bylo pozdní odpoledne a už mi skoro kručelo v břiše. Přišel jsem ke stolu a všiml jsem si, že Květuška sedí na židli vkleče, aby byla výš a mohla jíst. Hned mě napadlo, jak tento problém vyřešit a došel jsem do pokoje pro asi dvaceticentimetrový pevný polštářek, na který jsem princeznu posadil. Byl jí akorát. Večer byla bouřka a Květy mě poprosily, jestli bych si mohl lehnout k nim do pokoje, na volnou pohovku, že se bojí. Přinesl jsem si věci a zalehnul. Ještě jsem zavolal Pavlovi, abych se zeptal, jak to vypadá s naším odjezdem a on mi oznámil, že mám být ráno v devět na place a že pojedeme do Anglie.
„Na této válendě jsem spal naposled, když mi bylo asi osm.“ Rozpovídal jsem se, po zhasnutí světla. „Tam, kde ležíte vy, spali mamka s taťkou a já tady byl za trest, protože jsem předchozí večer tajně utekl z postele a šel za kamarádem, se kterým jsme měli domluveno, že si uděláme benátskou noc. Ani jsme nevěděli, co to benátská noc je, ale znělo to romanticky, a tak jsme si sedli na kopec a koukali mlčky na město. Ten večer, když jsem tady musel s rodiči spát, mi oba dali hrozné kázání a já tuhle válendu od té doby nenáviděl.“ V šeru jsem zahlédl, jak se Květa zvedla a s dekou v ruce došla k mému loži. Naklonila se ke mně a pošeptala. „Už spí, mohla bych k tobě?“ Uvolnil jsem jí místo a ona si lehla zády ke mně. „Víš co je divný?“ Pošeptala do ticha: „Květuška nikdy moc dobře nespala a v noci se vždycky budila, ale tady spí jako Šípková Růženka.“ Položil jsem jí ruku na rameno a ona se otočila. V občasných záblescích světla z blesků jsem uviděl její krásně veselé a teď možná i trochu toužící oči. Pohladil jsem jí prstem po nose a trochu se nadzvedl. Než se naše těla spojila polibkem, zeptala se: „Nebudeš toho litovat?“ Zašeptal jsem jí do ucha, že když už se vším všudy, tak pořádně a pak následovalo jen tiché vzdychání.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!