„Já ti dám na hlídání dítě a ty mě rušíš při práci svým chrápáním.“ Šeptala s úsměvem, aby neprobudila Květušku.
„Promiň, ale ty pohádky mě uspaly.“ Omlouval jsem se a šel s ní do kuchyně.
„Překlad mám hotovej a odeslanej.“ Zářila Květa.
„To jsi s tím byla rychle hotová.“ Odpověděl jsem.
„Rychle? Vždyť jste spali skoro tři hodiny. Květušce se nedivím, poslední dobou toho moc v klidu nenaspala, ale ty jsi mi nějakej spáč.“ Podivil jsem se nad tím, kolik už je hodin a posadil se na židli. Květa toho využila a sedla si naproti. „Teď mám zase já pár neujasněných věcí. Souhlasíš s tím, abysme tu bydleli, v podstatě tu budeme, jak jsi řekl, jako partneři se vším všudy. Takže za prvé, v koupelně kape kohoutek, dveře do spižírny nejdou pořádně zavřít a v našem pokoji upadl kryt do komína.“
Řekla to vše důrazně a přesvědčivě, že jsem vstal a šel tyto nedostatky odstranit. Když jsem s prací skončil, volala mě Květa k obědu. Bylo pozdní odpoledne a už mi skoro kručelo v břiše. Přišel jsem ke stolu a všiml jsem si, že Květuška sedí na židli vkleče, aby byla výš a mohla jíst. Hned mě napadlo, jak tento problém vyřešit a došel jsem do pokoje pro asi dvaceticentimetrový pevný polštářek, na který jsem princeznu posadil. Byl jí akorát. Večer byla bouřka a Květy mě poprosily, jestli bych si mohl lehnout k nim do pokoje, na volnou pohovku, že se bojí. Přinesl jsem si věci a zalehnul. Ještě jsem zavolal Pavlovi, abych se zeptal, jak to vypadá s naším odjezdem a on mi oznámil, že mám být ráno v devět na place a že pojedeme do Anglie.
„Na této válendě jsem spal naposled, když mi bylo asi osm.“ Rozpovídal jsem se, po zhasnutí světla. „Tam, kde ležíte vy, spali mamka s taťkou a já tady byl za trest, protože jsem předchozí večer tajně utekl z postele a šel za kamarádem, se kterým jsme měli domluveno, že si uděláme benátskou noc. Ani jsme nevěděli, co to benátská noc je, ale znělo to romanticky, a tak jsme si sedli na kopec a koukali mlčky na město. Ten večer, když jsem tady musel s rodiči spát, mi oba dali hrozné kázání a já tuhle válendu od té doby nenáviděl.“ V šeru jsem zahlédl, jak se Květa zvedla a s dekou v ruce došla k mému loži. Naklonila se ke mně a pošeptala. „Už spí, mohla bych k tobě?“ Uvolnil jsem jí místo a ona si lehla zády ke mně. „Víš co je divný?“ Pošeptala do ticha: „Květuška nikdy moc dobře nespala a v noci se vždycky budila, ale tady spí jako Šípková Růženka.“ Položil jsem jí ruku na rameno a ona se otočila. V občasných záblescích světla z blesků jsem uviděl její krásně veselé a teď možná i trochu toužící oči. Pohladil jsem jí prstem po nose a trochu se nadzvedl. Než se naše těla spojila polibkem, zeptala se: „Nebudeš toho litovat?“ Zašeptal jsem jí do ucha, že když už se vším všudy, tak pořádně a pak následovalo jen tiché vzdychání.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!