„Ty jsi fakt čert?“ Zeptala se, a zatímco mě stále objímala, a já se těšil z tepla a doteků jejího těla. Pomalu jsem odpovídal na její otázku a snažil se, aby ta chvíle trvala co nejdéle.
„Nejsem čert, ale jmenuji se Čert s velkým Č a malým… Tedy s malým č a velkým, vlastně…“ Nedokončil jsem větu. Protože z její strany zřejmě uvolněním ze silného nervového zážitku, jež jí způsobily strach a úzkost do té míry, že byla nucena zazvonit u cizích dveří, a z mé strany dlouhý půst, který jsem v kontaktu s ženským tělem měl, se stalo, že se naše ústa spojila a já poprvé od časů sousedky Anežky pocítil polibek tepla, lásky, něhy, hořkosti i sladkosti a touhy zároveň. Líbali jsme se dlouze a krásně. Nikdy jsem jí neviděl a nikdy jsem o ní neslyšel, ale co jsem v tom polibku zaznamenal, by dalo za deset životů. Byla sladká, pronikavá, úskočná a zároveň věrná. Byla teplá i chladná, hořká i sladká, horká i studená. Byla to zkrátka Anděla.
„Promiň, ale většinou se mi nestává, že by mi do domu vnikla žena a začala mě líbat.“ Trapně jsem se snažil rozuzlit tuto situaci. Bylo na ní vidět, že se jí ta situace nevymkla kontrole jako v mém případě a ledabyle prohlásila:
„Chtěla jsem ti vysvětlit důvod mého vniknutí, ale myslím, že po tomto pokračování je už osud původního jednání bezpředmětný.“ Asi jsem pochopil její tok myšlenek, ale nejsem si tím úplně jist. V každém případě jsem pochopil, že se o minulosti nechce bavit. Ještě jsem se zvídavě zeptal, zda má nějaké problémy, a když mávla rukou, zajímalo ji, co máme k večeři. Nepitval jsem dál nic, co by mohlo narušit naše zvláštní setkání.
Takový stav mi absolutně vyhovoval. Ještě před půl hodinou jsem uvažoval nad tím, že mi zdechnul kocour a co budu dál dělat a najednou mi Pán Bůh nabídl variantu netušených možností. Ten pán nad námi, jež vše řídí, mi dohodil dívku, která se se mnou líbala po třech minutách známosti. Co víc bych si mohl přát? Je sice malá, tlustá, hnáty křivé, ale to jsou průvodní jevy těla, se kterými můj stav vůbec nesouvisí. Já také nejsem žádný Alain Delon. Je to ta, kterou já momentálně potřebuji k životu a dál o tom nehodlám diskutovat. Když přemýšlím nad tím, co mi nabídnul, řekl bych, že ačkoliv jsem v životě potkal tisíce žen a vlastně žádnou, tahle je pro mě tou největší odměnou za mé spořádané žití.
Jsem takřka abstinent, a tak na otázku, jestli nemám něco k pití, jsem jí mohl nabídnout jen mošt. Smála se a zašeptala mi do ucha, že myslela něco s trochou alkoholu, protože prochladla a je jí zima. V baru jsem našel jakýsi sladký likér po mamince. Nalil jsem dvě sklenky a v baru ještě objevil testr na alkohol, který tu zůstal po rodičích. Anděla si hned do něj foukla a on opravdu fungoval. Přiložila mi ho k ústům a chtěla, abych také foukal. Nevím proč, ale přístroj naměřil čtvrt promile.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!