„Nevím,“ začal jsem nesměle, „jak si to dárcovství představujete, nikdy jsem o tom neslyšel a netuším, co je k tomu zapotřebí.“ Dokončil jsem svůj krátký koktavý projev. Odpověděla suverénně, že k tomu, aby otěhotněla, je potřeba jen můj souhlas a můj úd a jinak se o všechno postará ona. Byl jsem z tohoto návrhu velmi šokován, a nezmohl jsem se na žádný slušný výraz a bez předchozího uvážení jsem jí odpověděl: „To jako, že… my… dva… tady… teď… budeme… souložit?“ Usmála se a sepnutými dlaněmi poprosila jako malé děcko, když chce bonbón.
„Asi je to pro tebe šok, ale my nemáme jinou možnost. A když už se nám líbíš oběma, byla by to pro nás životní výhra. Podívej. Jaké výhody to má? Neznáme se, nevíme, odkud jsme, jen že jsme z Česka a zřejmě se nikdy už neuvidíme. Nemusíš mít strach z prozrazení ani z jiných problémů, protože my ani nevíme, u jaké firmy jezdíš, jak se jmenuješ a kde bydlíš. Jsem zdravá a pohlavní nemoc nehrozí. Doufám, že to platí i o tobě? Na závěr ti mohu říct, že se mi líbíš natolik, že bych se v případě tvého souhlasu na to dárcovství i těšila. Tak co? Mám zavolat Karla?“
„Ale já se před týdnem oženil!“ Snažil jsem se zakrýt své toužení, které zápasilo s bezmocností v nabízené příležitosti. Jana na mě viděla ten zápas a slezla z postele. Přiklekla si k mému lůžku a pohladila deku v místech, kde tušila mého dárce. Trefila se dokonale. Hned na to vstala, otevřela dveře, podívala se do chodby a zašeptala: „Pojď, souhlasí.“ Karel vešel a přistoupil k posteli.
„Nevstávej, chci ti jenom poděkovat. Jestli to bude kluk, bude se jmenovat Mikuláš.“ Řekl a posadil se na protější postel.
„No počkejte, to… ty budeš u toho?“ Nechápal jsem ještě všechny důsledky tohoto počínání.
„Samozřejmě. Karel chce, aby viděl, jak se naše dítě rodí a že mu nebudu nevěrná.“ Řekla Jana s takovou samozřejmostí, jako by kupovala rohlíky.
„To ale já asi nemůžu…“ Snažil jsem se odmítnout ten nenadálý stav, o kterém jsem nebyl předem informován. Řekla, že o tom nevím, ale ona že mě přesvědčí a vjela mi rukou pod deku. Podíval jsem se ještě jednou na Karla, jestli to myslí vážně, ale on mě zvednutým palcem a souhlasným přikývnutím nenechal na pochybách, že je s tím absolutně obeznámen.
Po deseti minutách bylo dárcovství dokonáno a oba odešli z kajuty pryč. Ležel jsem chvíli a vzpamatovával jsem se z té nenadále invaze dárcovského úřadu a v duchu jsem sám sebe omlouval, že to v podstatě není nevěra, protože šlo jen o výpomoc a byl u toho její manžel. Vtom mi něco zapálilo a prohrabal jsem své věci, zda mi nic neschází. Vše však bylo v naprostém pořádku. Po chvíli jsem vstal, osprchoval se a šel se projít po lodi, abych přišel na jiné myšlenky. Na palubě jsem je uviděl, jak oba sedí na lavičce a vesele si povídají. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale vzal jsem foťák a tajně si je vyfotil. Hned potom jsem zase zalezl do kajuty a snažil se usnout. Když se mi to skoro podařilo, znovu se ozvalo zaklepání. Vstal jsem a tentokrát se Jana bez otázky vecpala dovnitř, řka, že Karel spí, a že ona by si to oplodnění chtěla také užít, a vlastně jaksi potvrdit, a jestli ještě můžu. Žádný chlap by asi na tuto otázku neodpověděl záporně, a tak jsme prožili další půlhodinu milování, hlazení a ukájení, až z nás pot lítal všemi směry. Když jsme se oba cítili trochu unavení, odešla Jana do sprchy. Pár vteřin na to zabouchal Karel na dveře kajuty a řval, že ji zabije. Otevřel jsem mu a on se vřítil dovnitř a hledal ji. Řekl jsem mu, že se ještě jednou přišla sprchovat a na důkaz jsem mu otevřel dveře do koupelny. Oddechl si, a omlouval se, že si myslel, že si znovu přišla zasouložit, protože v tom je hrozná, ale neboť se sprchuje několikrát denně, chápe to a omlouvá se za to podezřívání.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!