Po složení a naložení jsme bez problémů dorazili domů. Všechny věci od babi jsme nanosili do obýváku a po večeři jsme si prohlíželi staré fotky a poslouchali vzpomínky, o které se s námi babi dělila. Vyndala z jednoho kufru asi půlmetrové pouzdro a podala mi ho.
„Na to hral muj Lojzek. Esli chcetě, možetě tež zprubovať.“
Vyndal jsem z pouzdra krásný zachovalý klarinet a koukal na něj, jako by to byl zázrak. Nikdy jsem na nic nehrál. Hudbu mi rodiče na doporučení učitelky zpěvu nikdy nenutili a ani já jsem jí nevyhledával, ale když se vám dostane do ruky takový krásný hudební nástroj se zdobenými klapkami, máte pocit, že to musíte vyzkoušet a že vám to určitě půjde. Babi mi poradila, jak se to dává dohromady a já poprvé fouknul. Vzduch skrz nástroj prošel a nevydal ani hlásku. Jen šustivě profičel. Babi mi podala s úsměvem velký sešit s názvem Škola hry na klarinet od Bedřicha Zákosteleckého a řekla, že když mě to bude bavit, můžu si to nechat. Poté nám vyprávěla, jak se s Lojzíkem seznámili. Bylo to na zámku na Konopišti. Babi tam kdysi pracovala jako pomocná síla a Lojzík jezdil do zámku se zásobováním. Z té doby měla jen jednu fotku a na ní byl Lojzík s krásnou mladou slečnou, o které bych nikdy netipoval, že je to babi. V pozadí byl vidět kousek zámku.
Ráno jsem složil náklad z Ostravy a po dojetí do firmy mi pan Topinka řekl, že v pondělí bude mé auto opravené a že pojedeme dvě auta do Švédska. Tím druhým řidičem byl k mé radosti Pavel. Domů jsem dojel se vznešenou náladou.
Oznámil jsem všem, že mám do pondělí volno a že jestli chtějí, zítra pojedeme na výlet na Konopiště. Květa mi řekla, že bude samozřejmě velmi ráda, ale že by bylo dobré jet až v neděli, protože dostala překlad a musí s ním být hotova do zítra. Já prý se také nebudu nudit, neboť koupila novou vodovodní baterii a musím předvést své instalatérské umění. Babi řekla, že se tam podívá velice ráda. Na Konopišti nebyla od roku padesát dva. Princezna skákala po křesle a hulákala: „Pojedeme na Kolipiště!“
Večer do postele Květa ani nedorazila. Našel jsem ji ráno na křesle přikrytou dekou s notebookem Adamem na klíně. Polibkem jsem ji probudil.
„Vstávej miláčku, je ráno.“ Položila Adama a objala mě. Zdvihl jsem ji a odnesl do postele. Otočila se na bok a hned zase usnula. Šel jsem se osprchovat a pak zalezl pod její peřinu. Nechala se líbat, ale její aktivita zůstávala stále na nule. Když se dlouho nemohla probrat, dělal jsem vše tak, jakoby byla vzhůru. Těsně před mým vyvrcholením otevřela konečně oči a začala spolupracovat. Už už jsem chtěl své tělo od jejího odpojit, aby nenastal problém, ale přidržela mě a pošeptala, že můžu, neboť začala brát prášky. Vrchol byl vyšší, než Mont Blanc a delší, než tunel pod ním. Sotva jsme dokončili krásné milování, ozvaly se na schodišti cupitavé krůčky princezny. Vstal jsem rychle a oblékl se. Vzal jsem princeznu do náruče a odnesl ji dolů.
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.