V Achenu na vykládce jsem byl svědkem jedné drobnosti k pobavení. Kolba po vyložení odevzdal doklady zvané camrák (CMR – mezinárodní dodací list) skladníkovi. Ten vzal doklad, který byl vyhotoven jako vždy v šesti kopiích a začal pomalu jeden po druhém razítkovat a podepisovat. Když byl u třetího a trvalo mu to nepříjemně dlouho, Kolba mu řekl, že to stačí, protože on zřejmě potřebuje jen jeden a my chceme také jen dva. Němec se však nedal vyrušit a pomalu orazítkoval a podepsal všech šest listů, řka, že zde jsme v precizním Německu. Poté si nechal jeden výtisk a Kolbovi předal ostatní. Kolba se pousmál, dal mi dva doklady, ať je podržím, a zbývající tři pomalu složil na polovinu, roztrhal, načež je před nechápavým pohledem skladníka zmuchlal a hodil všechny do odpadkového koše. Na odchodu ještě pozdravil slovy Auf Wiedersehen präzise Deutschland.
Další jízdu jsme měli z Belgie na jih Francie do města Clermont. Belgie byla pro mě až dosud neutrální země, co se týče zážitků, po této jízdě se však můj pohled na ni změnil o sto osmdesát stupňů. Tři nepříjemné zážitky během jednoho dne. První nepříjemnost nás potkala u čerpací stanice. Kolba zastavil u stojanu s kompresorem, protože se mu zdálo, že je jedna pneumatika měkčí. Začal kontrolovat tlak, když tu se za námi ozvalo troubení. Nějaký domorodý řidič odjížděl od tankovacího stojanu a měl pocit, že mu překážíme. Kolba nechal pneumatiku a šel se podívat, proč ten muž troubí. Shledal, že i přes naše postavení může dotyčný projet a vrátil se k dofukování. To však Belgičan nestrávil a s neurvalými nadávkami, kterým by rozuměl i Bulhar, se řítil ke Kolbovi. Stále nadával a rozhazoval rukama. Jeho nadávky měly mezinárodní charakter. Slova jako idiot zná celý svět. Když však Kolba vstal od huštění, Belgičan seznal, že je asi o půl metru menší a nadávání a rozhazování rukou přešlo do tichého klení. Na místě se obrátil a znovu nasedl do svého kamionu. Po několika otočkách volantem, se mu opravdu podařilo vyhnout se našemu vozu a za dalšího troubení a křiku z pootevřeného okénka odjel. Když jsme odjížděli, Kolba jeho jednání okomentoval slovy: „Asi mu stará nedala a potřeboval někoho sprdnout.“ Druhá nepříjemnost měla opět agresivní nádech. Při tankování u „Turka“, jsem do automatu vložil jako vždy kartu. Automat ji však odmítl s upozorněním, že je karta neplatná. To se občas stává a díky Pavlovi jsem už také věděl, že někdy stačí kartu otřít o rukáv a potom se automat umoudří. Vložil jsem ji po otření zpátky do stroje a on ji opět vyplivl. Než jsem ji stačil znovu otřít, přistoupil majitel pumpy a nabídl se, že mi jí aktivuje v druhém přístroji.
Vložil jí u druhého stojanu do příslušné škvíry a ten kartu přijal. Majitel chtěl zadat i PIN a tím ji zprovoznit. To bych však byl blázen, kdybych mu jej prozradil, a nenásilně jsem ho odstrčil, abych PIN zadal sám. Než jsem se však vzpamatoval, udeřil do mě muž takovou silou, že jsem upadl. Pak se otočil a odešel. Kolba to viděl z kabiny a přišel se zeptat, jestli jsem v pořádku. Vstával jsem ze země a nechápal pumpaře, proč to udělal. Moje odstrčení bylo opravdu velmi jemné. Skoro bych si troufal říci, že bych ho použil i na Květu a nic by se nedělo. Majitel to však asi cítil jinak. Než jsem se oprášil a očistil, vrátil se nazpět s baseballovou pálkou a ukazoval, ať okamžitě odjedeme, nebo zavolá policii. Strach z policie jsem neměl, ale přesto jsme radši nasedli a odjeli k jiné pumpě. Kolba si sedl za volant a opět podotknul, že je v Belgii asi víc mužů, kterým žena dnes nedala.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!