Ráno v šest mi zazvonil budík a já se obrátil ke Květě. Neotevřela své ospalé oči a jen náznakem zašeptala: „Jdi se umýt a já ti zatím připravím snídani.“ Vstal jsem a než jsem místnost opustil, ještě jsem se vrátil, políbil jí na čelo a zašeptal: „Vstávejte, slečno, nebo se neudržím a budu ještě pokračovat.“ Opět neotevřela oči a jen řekla: „Jestli máš ještě chvilku, prosím tě, pokračuj.“
Do koupelny jsem odcházel po půlhodině. Než jsem se umyl, oblékl a připravil si tašku s věcmi, byla na stole smažená vejce a Květa už něco zkoumala v notebooku.
„Obleč se, pojedeš se mnou.“ Řekl jsem a začal jíst. „Nemůžu s tebou jet, i když je tu babi.“ Prohlásila nechápavě a já mezi teplými sousty vysvětloval: „Pojedeš se mnou jen na firmu, abys viděla, kde je a abys pro mě mohla přijet, až zavolám. Auto budeš potřebovat, tak nevím, proč by mělo stát zamknuté na parkovišti.“ Podívala se na mě s tím svým úsměvem, který po ní zdědila princezna s pokrčeným nosíkem a já na ni mrkl. Pomalu obešla stůl, chytla mě za hlavu a s malinkou slzou u oka mi pošeptala: „Ty se mi zdáš. Miluju tě.“ Dělal jsem, jako že neslyším a pokračoval. „V horním šuplíku jsou peníze, kdybys potřebovala, vezmi si. Jenom mám prosbu, abys do sešitu, který tam leží, zapsala datum a na co to bylo. Žádný detaily, jen zhruba, a teď už pojď, abych nepřišel pozdě.“
Cestou do práce jsme se zastavili v obchodě a já si koupil svůj první notebook. Bez pomoci Květy bych to asi těžko zvládl, neboť jsem na počítače trochu dřevo. Květa mi doporučila, abych mu dal jméno. Slovo notebook nebo laptop jsou ošklivé a počítač nám pomáhá. Zaslouží, abychom mu dali jméno. Prý tomu svému říká Adam. Je to totiž její první laptop. Když už s ním budu muset strávit tolik času, stane se vlastně mým miláčkem. Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem jí řekl, že mu budu říkat Milouš. Později jsem ocenil tento název. Než jsem se ho naučil ovládat, choval se jako klacek a připomínal mi svým vzdorným chováním Milouše ze Saturnina. Byl vzpurný a než jsem ho zkrotil, nabídl mi tisíc možností, které by se daly přirovnat ke striktnímu chování tety Kateřiny.
Před firmou jsem vystoupil z auta a Květa si přelezla na místo řidiče. Naposledy jsem ji políbil a s taškou na rameni stoupal po schodech ke kanceláři. Slyšel jsem, jak nastartovala, otočil jsem se, abych jí zamával. Bylo to však zbytečné. S bravurností závodníka otočila vůz na parkovišti, jako by v něm seděla celý život a zmizela rychlostí větší, než byla v této ulici povolená. Díval jsem se za ní a modlil se, abych tohoto činu nelitoval.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!