Ráno jsem vyrazil na doporučení Pavla hodně brzo, abych se vyhnul ranní zácpě. Jel jsem po okruhu a vyhlížel lady Eiffel. Bohužel jsem ji ani okem nezahlédl. Možná jindy. Zřejmě není z této strany vidět. Před polednem jsem dojel na vykládku, a úspěšně tak ukončil svou první přepravu.
Další nakládku jsem měl z města Orleans do Belgie. Tahle cesta vyzkoušela mé nervy. Když jsem přijel do městečka u Orleansu, důležitý pan skladník mi oznámil, že naloží čtyři role papíru. Vše, co mi prozradil, jsem pochopil, ale jednu důležitou věc přehlédl. Ty čtyři role papíru vážily kolem dvaceti čtyř tun. Jedna tedy vážila asi šest tun. To by bylo v pořádku, kdyby na korbu nenajel z rampy starou nakládací ještěrkou, která sama vážila dobrých šest tun. Když vjel na korbu s první rolí, vozidlo zapraskalo. Roli položil a v klidu odjel pro druhou. S tou však už auto křičelo: sundejte ze mě tu potvoru, nebo bude zle, ale než stačil ještěrkář cokoli udělat, podlaha zaskřípala a s vydatným povzdechem řekla: a máš to, a pod dvanácti tunami praskla. Ještěrkář vyskočil a třesoucí se prohlásil: Ceci est la poubelle tchéque (To je český krám). Upozornil jsem ho dobrou francouzštinou, že vůz je francouzské výroby, zato však ještěrka má předky z osmnáctého století.
Po chvíli váhání ještěrkář nasedl do svého nakladače, aby trhavými pohyby vyskákal z propadliny a opustil rampu. Další dvě role mi naložili pro jistotu z boku, aby nemuseli na podlahu vleku najíždět. Leč zničenou podlahu budu muset po dojetí do garáží nechat opravit. Po naložení jsem vyrazil na sever a řekl jsem si: „Teď, anebo nikdy. Musím zahlédnout Eiffelovku, i kdybych měl na koze jezdit.“ Tuto formulaci jsem si kdysi upravil natruc proti rčení: I kdyby čert na koze jezdil. Nevěděl jsem přesně, co dělám, ale touha uvidět první dámu Francie byla silnější, než reálné uvažování.
I přes doporučení navigace, abych otočil a najel na N104, což je pařížský okruh, jsem vjel do centra a čtyřproudými zácpami se prodíral k jádru města. Svoji touhu jsem ukojil po vyjetí z tunelu. Stála tam a opravdu byla krásná. Samozřejmě jsem ji nezapomněl vyfotit a poslal jsem mms Květě s dodatkem: Skoda, ze nemuzes byt tady se mnou. Ukazal bych ti i osmy div. Pochopila mou narážku a krátce na to jsem dostal mms intimní části jejího těla s dodatkem: Osmy div ti posilam ja. Skoda, ze nemuzes byt tady se mnou. Ukazala bych ti všechny divy světa. Po zahlédnutí madam Eiffel jsem byl řádně potrestán blouděním po pařížských ulicích. I přes zadanou trasu na navigaci jsem musel několikrát otáčet a couvat. Hned za Paříží jsem zaparkoval u letiště Charlese de Gaulle a další jízdu nechal na druhý den. Ráno jsem vyrazil z letiště do belgického Zulte. Celý den pršelo a nebylo co vyprávět, nebylo co fotit, zkrátka tato cesta se kvůli nepohodě ztratila z mé mysli a dostala se do vzpomínek jako neurčitá a nedůležitá. Stejně jako mnoho dalších v následujících měsících.
Příští přepravu jsem uvítal a neuvítal rád. Z belgického Gentu jsem měl vézt traktory do italského města Torino. Zeptal jsem se Topinky, kudy mám jet, jestli nejkratší cestou. Odepsal, že nejkratší je to přes Švýcarsko, ale že bychom museli dělat celní průjezdní papíry, a že ve Švýcarsku je drahá dálnice, tak že mám jet přes Francii. A napsal body Metz, Dijon, tunel Mont Blanc. Krása trasy z Belgie do Itálie mě fascinovala a nadšení, že pojedu pod největší evropskou horou, mě naplňovalo údivem, uspokojením a mou malou radostí, že jsem svou změnu života provedl opravdu dokonale. Jako úředník bych si takový výlet nikdy nemohl dopřát. Zároveň jsem si uvědomil, že se na neděli domů nevrátím a poslal jsem Květě zprávu, že tento víkend budu muset oželet všechny divy světa. Vyrazil jsem přes Brusel a samozřejmě jsem si vyfotil bruselskou ozdobu, která je na výstavišti a má tvar atomu. Sice jen z dálky a ze špatného úhlu, ale viděl jsem ji a to mi stačilo. Nemusím být nahoře, nemusím si osahat všechny divy světa, stačí mi, že je na pár sekund uvidím a ten pocit se mi zapíše do mysli, jako splněný sen, úkol, či snad jen dobrý pocit. Na Květiny všechny divy však potřebuji času více. U ní to neplatí. Při zkoumání jejich divů musím být nahoře, musím si osahat a nestačí pár sekund. Za několik hodin jsem projel během chvilky Lucembursko a k večeru jsem padl za vlast nedaleko od francouzského města Metz (Méty).
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.