Jen jsem projel poslední kontrolou na ukrajinsko-slovenské hranici, přísahal jsem si, že už nikdy nebudu chtít jet na východ. Hodinu jsem telefonoval. Nejdřív s Květami a potom se šéfem. Vyprávěl jsem zkráceně všechny příhody, až na včerejší odporný zážitek s Gaikou. O tom jsem pak dlouho s nikým nemluvil. Musím se z něj trochu dostat. Možná po letech, až to budu celé vidět s nadhledem. Zatím však budu rád, když zapomenu.
U Žiliny jsem si sjednal pokoj s koupelnou a po hodinovém odmočování jsem si dal teplou večeři. Těšil jsem se domů. Dnes však mám za sebou šest set kilometrů a potřebuji oddech.
Nehoda
Do garáží jsem přijel pozdě odpoledne. Zácpy, předvánoční nervozita i počasí dopomohly, že jsem jel ze Žiliny o tři hodiny déle, než jsem plánoval. S šéfem jsem měl domluveno, že budu mít do konce roku dovolenou. Těšil jsem se na vánoční svátky, na Květy, a vlastně i na Milijardu s Bohunkou. Po všech úkonech, které jsem musel po dojetí udělat, jsem zavolal Květě, aby pro mě přijela. Začalo sněžit a já si sedl do kabiny, kde jsem dokončoval výkazy jízd. Čekání se mi zdálo dlouhé, a když jsem stihl dopsat veškeré papírování, vzal jsem tašku a šel jim naproti. Po hodině, když Květa stále nejela a já byl promrzlý, jsem začal tiše klít, kdeže je tak dlouho. Kdybych to věděl, mohl jsem jet autobusem.
Teď jsem je však nechtěl minout a šel jsem po krajnici směrem k domovu. Několikrát jsem jí zkoušel volat, ale měla nedostupný telefon. Asi ho nechala doma a on se jí vybil. To se holt tak někdy stává. Šel jsem tou namrzlou vozovkou a stále více jsem byl nervóznější. Přidal jsem do kroku, abych byl doma dřív a zjistil příčinu toho jejich zpoždění. Když jsem přecházel přes hlavní třídu, silničáři uklízeli silnici po nějaké dopravní nehodě. Někdo to tu musel pořádně švihat, protože byl přeražený strom. Došel jsem domů, aniž bych je potkal. Auto před domem nestálo. Bůh ví, kam jeli. Milijarda s Bohunkou také nebyli doma. Začal jsem se přezouvat a v tom někdo zazvonil. Otevřel jsem vchodové dveře a uviděl Květu s princeznou v náručí, jak odchází z vrátek. Usmívaly se a Květa zavolala, že se hned vrátí. Zavřel jsem a pokračoval v zouvání. Nechápal jsem, co se stalo, ale asi měly potíže s autem a šly ještě něco zařídit. Proč mi tu však princeznu nenechala? A proč vlastně zvonila? Byl jsem z toho zmatený. Znovu však někdo zazvonil. Otevřel jsem dveře a za nimi stála starší žena v policejní uniformě.
„Vy jste pan Mikuláš Smutný?“ Zeptala se a já v tu chvíli dostal hrozný strach. „Ano,“ odpověděl jsem a čekal, co řekne.
„Vaše žena měla dopravní nehodu. Je mi to líto, ale musím vám oznámit, že jela ve voze s dcerkou a obě to neštěstí nepřežily.“ Víc jsem neposlouchal. Nemohl jsem pochopit v celé šíři tuto zprávu. Vždyť tu teď byly? Díval jsem se na tu ženu a nevěřil jí. Není to náhodou nějaká herečka z toho jejich klubu? Tvářila se však až příliš vážně. Sedl jsem si na botník a nevnímal jsem svět. To přece není možné? Nesmí to být pravda! Těšil jsem se na ně! Potřebuju je! Chci, aby přišly! Kde jsou? Proč tu nikdo není? Neumím už bez nich žít! Po zádech mi přeběhl mráz.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!