Zasnoubení
Ráno jsme hned jeli do obchodu koupit princezně postel. Vybrala si patrovou se skříní a stolkem. Květa jí to rozmlouvala, že nepotřebuje dvě postele, ale na to jí princezna odpověděla: „Ta djuhá bude pjo bjášku.“ Květa se na mě podívala, jako by jí to bylo trapné a řekla, že žádného nemáme a jestli někdy nějaký bude, je na to času dost a vybrala obyčejnou válendu. Šel jsem do pokladny a zaplatil tajně tu, co si vybrala princezna. Řekl jsem Květě, že si ještě něco potřebuju koupit a aby na mě počkali v autě. Za pár minut jsem u nich seděl a v kapse měl prstýnky. Jeden krásný s kamínkem pro Květu, druhý skoro ten samý malý pro princeznu a třetí a čtvrtý pro princeznu v jiné velikosti, neboť jsem nechtěl riskovat, že se netrefím. Po nákupu mě Květy odvezly za panem profesorem a odjeli domů očekávat zásilku postele z obchodu.
Pana profesora jsem našel v jakési laboratoři, jak vysvětluje něco dvěma dívkám. Když mě spatřil, poslal je za kolegyní a sám mě odvedl do kanceláře.
„Takže milý pane Mikuláši Čerte. Pro nás badatele jste jako pohádková bytost. Vaše krev obsahuje skutečně čtvrt promile chemické látky, která má podobné složení, jako alkohol, ale alkohol jako takový to není. Nebudu vás unavovat chemickými vzorci, které byste s prominutím ani nepochopil, ale jedno vám říci musím. Zřejmě jde o poruchu vaší sleziny. Navrhl jsem řediteli jedné nemocnice, který je můj dobrý přítel, aby se na to podíval. Souhlasí, ale musel byste si tam jít na pár dní lehnout.“ Docela se mi ulevilo, protože jde vlastně jen o méně známou nemoc a mám šanci na její vyléčení. Pan profesor se posadil a povídá: „Jen bych vám ještě chtěl říci, že i když medici přijdou na příčinu poruchy, tak pravděpodobně k vyléčení nedojde, neboť o této abnormalitě náš svět ví zatím jen velmi málo.“ Padla mi brada a já nebyl schopen zpracovat, jak, proč a co. Až po chvíli, když mi pan profesor předával informace o zmíněné klinice, jsem se zmohl na první větu. „Ale to znamená, že budu mít problém s policisty doživotně!“ Pan profesor si sundal brýle, pokrčil rameny a bezmocně řekl: „Je mi líto, ale takový je stav věci.“ Nadechl jsem se a pokračoval: „Víte, co pane profesore? Já nechci ležet v nemocnici jako pokusná krysa. Jsem zdravý, a až na to, že mám problém s policií, mi absolutně nic není. Teď mi tedy řekněte, jestli je mé zdraví nějak ohroženo. A jestli ne, tak já ke klidnému životu potřebuji jen potvrzení, že hladina alkoholu v krvi, to je těch 0,25 promile je mým běžným stavem a s požitím alkoholického nápoje to absolutně nesouvisí.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!