Sotva jsem dotelefonoval, přijela policie. Příslušník se zeptal, jestli vím, co se stalo. Odpověděl jsem, že mi asi praskl naftový filtr, a že dál nemůžu jet. Nato mi oznámil, že nafta na mokré silnici je jako máslo a že se za mnou stala hromadná havárie. Baterkou si posvítil na motor vozu, poté vzal foťák a udělal několik snímků prasklého filtru. Potom mě požádal, abych si vzal doklady a jel s ním. Cestou jsem ještě mluvil se šéfem a ten mě zapřísahal, ať proboha nic nepodepisuji, že toho mohou zneužít. Na stanici jsem byl do půlnoci.
Druhý den přijel servis a prasklý filtr vyměnil. Pokračoval jsem v krasojízdě směrem na jih. Cestou jsem uvažoval, zda jsem měl na hromadné havárii svůj podíl, ale nakonec jsem se shledal nevinným. Nemá cenu se trápit. I když je to pro účastníky nehody silně nemilé, byla to technická závada.
Francii jsem si opět užíval. Na jih od Lyonu jsem ještě nebyl, ale zdálo se mi, že to tu znám. Čím více jsem jel na jih, tím více jsem zaznamenával změnu rostlinstva. Nejdříve přestaly okolo růst lesy se smrky. Borovice a platany lemovaly cestu a tráva pozvolna žloutla. Začaly se tu a tam objevovat i palmy. Litoval jsem, že nejsem cestovatel a že nemohu jet tam, kam se mi zlíbí. Cestou jsem projel kolem Sain Etienne, Valence, Orange a na šipkách ukazatelů byly takové názvy, jako Marseille, či Avignon. Večer jsem zastavil na hlídaném parkovišti a hlídač mi oznámil, že mám zaplatit deset euro. Po zaparkování mám jít do restaurace, kde si mohu dát večeři zdarma. Nejen na lodi, ale i na parkovištích vědí, že je teplé jídlo pro řidiče nezbytné.
Francouzské pochoutky do mě zajely jako do garáže. V životě jsem nic podobného nejedl. Jídlo bylo skvělé, avšak spokojený jsem nebyl. Zjistil jsem, že je mi zde má částečná francouzština k ničemu. Nerozuměl jsem jim skoro nic a oni mě taktéž. Připadal jsem si, jako Pražák na Hané.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!