V pátek ráno jsem na parkovišti zjistil, že mi kdosi v noci prořízl plachtu a díval se, co vezu. Nechápal jsem počínání dotyčného, ale zřejmě jde o narušeného jedince, který si myslí, že každé auto vozí něco, co sedá vypít, sníst, či prodat. Nebyl jsem totiž jediný. Cestou na toaletu jsem uviděl, že i sousední vůz má podobnou vizitku a další měl u vozu policii, kterou zavolal, neboť vezl něco, co se nenechavci zamlouvalo, a přišel o část nákladu. Pro jistotu jsem zkontroloval traktory, ale zdálo se být po této stránce vše v naprostém pořádku. Mohu však poděkovat dotyčnému, že mě donutil otevřít vrata a nakouknout dovnitř, neboť jeden z kurtů, kterými byl traktor připoután, se uvolnil a při další jízdě by se zřejmě následkem poskakování a zatáčení mohly traktory poškodit. Nevím, jestli si dovedete představit to znechucení z toho, že si někdo dovolí živit se, či spíše přiživovat na úkor jiných, ale dlouhou dobu jsem řídil, aniž bych vnímal krajinu.
Myslel jsem na zlo světa a nebylo mi z toho pocitu zrovna nejlépe. Vše mě přešlo, až když jsem projel města Nancy a Toul. Na delší dobu se otevřela krajina se zrajícím obilím, s loukami, s poli, s lesy a pastvinami. Loupení mě přestalo hlodat v mysli a začal jsem si zpívat. Nezpívám dobře, ale tady je to jedno. S rádiem jsem vyřvával, jako bych chtěl ty zpěváky překřičet. Asi mi už leze na mozek ta dlouhá samota. Odpoledne jsem se dočkal. Z dálky jsem konečně viděl Alpy. Nevím, co jsem od průjezdu tunelem pod Mont Blancem očekával, ale to nejkrásnější bylo před vjezdem do tunelu.
Hora, která budí respekt, krajina připomínající filmy z Kanady a sníh, led a ledové vodopády tento dojem korunovaly. Po vjezdu jsem jen čtvrt hodiny jel tmou s nahnilým vzduchem plným výfukových plynů. Okna se orosila a měl jsem práci je otírat zvenku stěrači a zevnitř hadrem. Příště si musím zavřít okna a větrání dát do polohy uzavřeného okruhu. Tu čtvrthodinu jsem si odpykal jako trest za tu nádheru předtím. Když jsem konečně vyjel z té patnáctikilometrové díry, byl jsem rád. Do Torina jsem přijel k večeru a Italové mě již netrpělivě vyčkávali. Po předání traktorů jsem napsal Topinkovi, co dál. Za chvíli přišla odpověď, že má na pondělí práci z Genovy do Prahy, a ať si tam zítra přejedu.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!