Francie
Kolem čtvrté hodiny ráno mě probudila jakási rána a polilo mě neurčené množství neidentifikované tekutiny. Sedl jsem si na posteli, rozsvítil a přemýšlel, co že to bylo. První myšlenka padla na dědu nebo na policisty. Asi po minutě jsem pochopil. Včera jsem si za sedačku položil několik pet lahví s limonádou a nedošlo mi, že je hned za nimi topení. Večer jsem nastavil teplotu a k ránu, když se ochladilo, topení začalo pracovat a jedna z plastových lahví nevydržela a praskla. Ostatní byly jen trochu pokroucené. Odstranil jsem tyto nálože z dosahu tepla a snažil se to nadělení co nejlépe uklidit. Za hodinu jsem byl skoro hotov, ale sladká limonáda zanechala na všech věcech, přístrojích, palubovce i jinde lepkavé stopy. Po uklizení zazvonil budík a já ho měl chuť vyhodit z okna. První noc se holt nepovedla. Ještě než jsem vyjel, pet lahve jsem si vyfotil. Bude to jedna z mnoha vzpomínek na mé začátky.
První den plné jízdy, to znamená bez nakládky a vykládky, prostě jen při řízení povolených devíti hodin, byl neuvěřitelně dlouhý. Výhodou bylo jisté rozptýlení z krajiny, kterou jsem neznal a bylo na co koukat. Města a vesničky rozházené do krajiny, pole a louky svěží a plné síly, okolí hned členité a tu zas rovné, se mi míhalo kolem, jako by mi dávalo najevo, že mě má tato zem ráda. Jména městeček, která jsem znal z knížek, mě míjela a například Saverne, Nancy, Saint Dizier či Vitry le Francois ve mně vyvolávaly vzpomínky na knihy psané francouzskými autory. Francii jsem si od prvních kilometrů oblíbil víc, než kteroukoli jinou zemi. I přesto jsem večer před
Paříží zastavil utahán k smrti. „Uvařil“ jsem si chleba s paštikou a koukal na okolní krajinu. Francie je krásná svým obyčejným vzhledem. Je příjemné se dívat na pole, louky a lesy. Je milé projíždět městečky a vesnicemi, které nejsou jako v Německu načinčané, ale obyčejně hezké.
Po chvíli ke mně došla jakási starší žena mluvící jakousi cizí řečí, zřejmě na východ od Turecka, a žádala mě posunky, zda bych jí nemohl poskytnout palivo. Slovo dízel bylo jediné, které jsem jí rozuměl. Snažil jsem se jí pantomimicky vysvětlit, že mám na víku nádrže síto, a že pouze slabou hadičkou bych mohl vycucnout nějaký litr k jejímu použití. Žena mě chvíli sledovala v mém tichém ukazování a pak se rychle obrátila a prchla pryč mezi ostatní auta. Nevěděl jsem, co jí vyplašilo, ale když jsem si představil své posunky, které znamenaly vycucnout hadičkou, pochopil jsem, že to z její stránky mohlo vypadat jako: dám vám naftu, ale vy mi za to poskytnete orální sex. Bylo mi trapně, i když jsem se musel v duchu smát svému neumění hrát pantomimu. Chtěl jsem za ní běžet a vysvětlit jí situaci, ale při představě, co by se jí honilo hlavou, proč za ní utíkám, jsem tuto myšlenku radši opustil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!