Francie
Kolem čtvrté hodiny ráno mě probudila jakási rána a polilo mě neurčené množství neidentifikované tekutiny. Sedl jsem si na posteli, rozsvítil a přemýšlel, co že to bylo. První myšlenka padla na dědu nebo na policisty. Asi po minutě jsem pochopil. Včera jsem si za sedačku položil několik pet lahví s limonádou a nedošlo mi, že je hned za nimi topení. Večer jsem nastavil teplotu a k ránu, když se ochladilo, topení začalo pracovat a jedna z plastových lahví nevydržela a praskla. Ostatní byly jen trochu pokroucené. Odstranil jsem tyto nálože z dosahu tepla a snažil se to nadělení co nejlépe uklidit. Za hodinu jsem byl skoro hotov, ale sladká limonáda zanechala na všech věcech, přístrojích, palubovce i jinde lepkavé stopy. Po uklizení zazvonil budík a já ho měl chuť vyhodit z okna. První noc se holt nepovedla. Ještě než jsem vyjel, pet lahve jsem si vyfotil. Bude to jedna z mnoha vzpomínek na mé začátky.
První den plné jízdy, to znamená bez nakládky a vykládky, prostě jen při řízení povolených devíti hodin, byl neuvěřitelně dlouhý. Výhodou bylo jisté rozptýlení z krajiny, kterou jsem neznal a bylo na co koukat. Města a vesničky rozházené do krajiny, pole a louky svěží a plné síly, okolí hned členité a tu zas rovné, se mi míhalo kolem, jako by mi dávalo najevo, že mě má tato zem ráda. Jména městeček, která jsem znal z knížek, mě míjela a například Saverne, Nancy, Saint Dizier či Vitry le Francois ve mně vyvolávaly vzpomínky na knihy psané francouzskými autory. Francii jsem si od prvních kilometrů oblíbil víc, než kteroukoli jinou zemi. I přesto jsem večer před
Paříží zastavil utahán k smrti. „Uvařil“ jsem si chleba s paštikou a koukal na okolní krajinu. Francie je krásná svým obyčejným vzhledem. Je příjemné se dívat na pole, louky a lesy. Je milé projíždět městečky a vesnicemi, které nejsou jako v Německu načinčané, ale obyčejně hezké.
Po chvíli ke mně došla jakási starší žena mluvící jakousi cizí řečí, zřejmě na východ od Turecka, a žádala mě posunky, zda bych jí nemohl poskytnout palivo. Slovo dízel bylo jediné, které jsem jí rozuměl. Snažil jsem se jí pantomimicky vysvětlit, že mám na víku nádrže síto, a že pouze slabou hadičkou bych mohl vycucnout nějaký litr k jejímu použití. Žena mě chvíli sledovala v mém tichém ukazování a pak se rychle obrátila a prchla pryč mezi ostatní auta. Nevěděl jsem, co jí vyplašilo, ale když jsem si představil své posunky, které znamenaly vycucnout hadičkou, pochopil jsem, že to z její stránky mohlo vypadat jako: dám vám naftu, ale vy mi za to poskytnete orální sex. Bylo mi trapně, i když jsem se musel v duchu smát svému neumění hrát pantomimu. Chtěl jsem za ní běžet a vysvětlit jí situaci, ale při představě, co by se jí honilo hlavou, proč za ní utíkám, jsem tuto myšlenku radši opustil.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!