„Hele, ty mladej, je vidět, že ti to myslí, když sis pořídil ten sešit. Nech si dvě strany volný pro hromadný informace a každý další list si nadepíšeš příslušným státem. Začneme hned Německem… Do prdele, viděl si toho vola, co udělal? Asi se chce zabít, kretén“. Okomentoval nebezpečné řízení jiného řidiče a pokračoval: „V Německu se jezdí na dálnici osmdesát, ale normálně tolerujou devadesátku. Na ostatních silnicích je šedesátka a jezdíme sedmdesátkou. V obcích je taky padesát jako u nás a bacha, v každý druhý je radar. Na tohle jsou Němci hákliví. Umíš aspoň trochu nějaký řeči?“ Po pravdě jsem odpověděl, že němčinu a angličtinu ovládám obstojně a francouzštinu se španělštinou částečně. „To jsi borec. Já mluvím německy jen v sebeobraně. Kdyby ti náhodou vyplivla tahleta krabička na snímání německý dálnice, tak hned zastav u nějaký pumpy a tam jsou takový mašinky, kde se dá zaplatit každej úsek hotově… Ty vole, to je fáro, co? Jo, a kdybys vezl nějakej odpad, musíš mít v Německu otevřený áčko. To je ta cedule na masce. Hele, tady je pěknej výhled. Jestli tu budeš někdy dělat pauzu, jdi se mrknout po tý cestičce, co vede z parkoviště. Hele, bagouni, zase někoho lapaj. Kdyby si radši našli pořádnou práci. To buď rád, že už jsou zrušený hranice, to bylo dílo. Celní papíry, čekání ve frontě a posraný stráně.“ Nejhorší bylo, že jsi se neměl ani kde vysrat a umýt. Představ si frontu kamionů dlouhou asi tak sedm kilometrů a okolo rovina a zoraný pole. Poskakuješ pět set metrů za hodinu, a když to na tebe přijde, abys vyhrabal díru v zemi, jako nějakej čokl. Ty nejhorší rychlovky se řešily tak, že sis zalezl pod auto a tam to udělal. Ostatní vozy pak celou tu tvoji hromádku rozjezdily. A auta? Dneska jsou už skoro vybavený, ale dřív měl v kabině lednici jen ten nejbohatší. Žrali jsme suchý, a nebo to, co se nekazí a v létě chlastali minerálku, která měla třicet stupňů. Vono stejně to ani dneska není úplně dotáhnutý do konce. Třeba pití. Vidíš tady nějakej držák na pití? Nevidíš a přitom pije každej a furt. Petka s limčou ti lítá po kabině a někdy se stane, že ti i vlítne pod nohy. To je pak fofr. Jo, jsou ve dveřích takový kapsy, ale tam se dvoulitrovka nevejde. A teď si ale vem, že v každým autě bez rozdílu najdeš popelník a elektrickej zapalovač. No není to na hlavu? Řeknu ti, že já potkat nějakýho toho navrhovatele kabin, tak mu rozbiju držku a nechám ho měsíc řídit, aby poznal, že má uvažovat jinak.“
Občas Pavel uhnul od vysvětlování do soukromých věcí, abychom se nebavili jen o práci a lépe se poznali. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že byl minulý týden jedním z řidičů, které jsem potkal na schodišti a všichni, co mě viděli, si mysleli, že jsem z berního úřadu, nebo že jdu firmu odkoupit. Řekl, že kdyby tušil, že s ním dnes pojedu do Belgie, dal by výpověď.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ Zeptal se, když chroustal brambůrky. „Mikuláš.“ Odpověděl jsem a chtěl jsem začít mluvit o něčem jiném. „No a jak dál? Já jsem Chodil.“ Snažil jsem se vyhnout svému příjmení a zažertoval jsem: „Kam?“ Bylo vidět, že je na tuto reakci zvyklý a odpověděl naprosto v klidu. Řekl (s prominutím): „Do prdele, ty vole.“
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!