„Tak Bohunka?“ Podívala se na mě s podivně tázavým pohledem a odvětila. „Tak Smutný?“ Teprve teď mi došlo, že mě zná pod mým mládeneckým jménem Čert a po setkání našich pohledů jsme se začali oba smát. Naštěstí Květa odešla s Milijardou, a tím bylo naše tajemství i nadále zachováno. Bohunka pouze nechápala, jak je možné, že máme se švagrem stejné příjmení. Když jsem jí situaci vysvětlil, optal jsem se já, na její pravé jméno. Vysvětlila mi, že byla tehdy ve stresové situaci a nechtěla své pravé jméno prozradit. Žila v té době ve městě pouze krátce a měla nepříjemnou zkušenost s nějakými věřiteli. Když se mě chystala v pondělí opět navštívit, zjistila, že můj dům nemůže najít. Teď už je to ale prý jedno, když jsem ženat. Dohodli jsme se, že to vše zůstane jen mezi námi. Večer byl nádherný. Tancovali jsme a po půlnoci se vraceli domů v náladě.
Milijarda s Bohunkou byli pozváni k nám na nedělní oběd. Během návštěvy se nám oba svěřili, že Bohunky garsonka je malá a nájem drahý, a jestli by se nemohli nastěhovat k nám. Tentokrát jsem nechal rozhodnutí na Květě. A dobře jsem udělal. Chvíli přemýšlela, a pak rozhodně prohlásila: „Dobrá. Můžete tu s námi bydlet, jestli to nevadí Mikimu, ale máme podmínku. Budete se oba podílet na úklidu, vaření a podobně. Měsíčně budete přispívat na provoz, a jestli to nepůjde, seženete si něco jiného. Dobrých lidí se vejde hodně, a já osobně si myslím, že to půjde. Souhlasíte?“ Bylo rozhodnuto. Dali jsme jim k dispozici dvě místnosti. Kuchyň a příslušenství bude společné.
Nikdy bych netušil, že se to vše semele tímto způsobem. Konečně je opět v domě Anděla, vlastně Bohunka a já jí nechci, neboť mé celé srdce patří Květám. Nejvíc mě překvapilo, že ani eroticky mě už Bohunka nepřitahuje. Zřejmě o tom víkendu před třemi měsíci na mě působil dlouhý půst, co se týče žen a celkový duševní stav. Také Bohunka od té doby mírně přibrala. Při delším, nezamilovaném kontaktu s ní jsem zjistil, že je to přihlouplá najivka. Od Květy jí jistě dělilo víc, než jen několik stupňů IQ. Nakonec jsem shledal, že je malá a zdaleka ne krásná jako Květa a přestal jsem se bydlení s nimi bát. S obědem se Květa vytáhla. Snad jsem ještě nikdy nejedl tak dobrou kachnu. Do večera jsme si povídali a princezna mi za dohledu maminky pošeptala, že še půjde žítja popjvé podívat do škojky. Mrkl jsem na ni a zeptal se, jestli už umí nějakou písničku. Protože jí učitelka bude chtít určitě vyzkoušet. Vůbec se nezdráhala a hned bez varování začala zpívat. Pjší pjší jen še jeje kam koníšky pojedeme pojedeme na juka aš kukaška sakuká. Vysloužila si potlesk jako na soutěži o Zlatého slavíka. Milijarda ji hned chtěl začít učit sprostou verzi, ale Květa mu to zatrhla. Vůbec se mi nechtělo jít do práce. Víkendy jsou najednou nějak kratší.
V pondělí jel opět s Kolba se mnou. Tentokrát nejprve do Německa. Po ohlédnutí za svými zážitky mohu říci, že to byla jedna z nejpodivnějších a nejrozporuplnějších jízd, které jsem zatím zažil.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!