Alkohol v krvi

Ze života

Četba díla zabere cca 438 min.

Do Švédska

V pondělí jsem sedl do svého auta a byl jsem velmi rád, že ho mám. Babička, se kterou jsem jel minulý týden, sice také sloužila, ale pohodlí modernějšího vozu se nedá nahradit. Po naložení jsme s Pavlem vyjeli těsně v závěsu na sever. Večer jsme dorazili do přístavu v Rostocku, odkud nám jel trajekt. Hned jsme se v přijímací kanceláři nahlásili a posléze zajeli na seřadiště. Za dvě hodiny přijela obrovská loď. Byla ještě o poznání větší, než ta v Callais.

Dvacet minut z ní vyjížděly kamiony a osobní vozy a mně se zdálo, že se tam všichni ani nemohli vejít. Poslal jsem Květě mms této krásné lodi a připsal:

 

Život je krásný ze všech stran

když je mi horko najdu stín

i v této lodi vlnami uhoupán

vzpomínám jen na tvůj klín

 

Do patnácti minut jsem dostal mms, na níž byly všichni čtyři, to je Květy babi i Čertík. Na dodatku bylo jen stručné: Máme tě rádi.

Během patnácti minut jsme najeli na trajekt. Byl jsem nervózní, ale vše jsem zvládl. Po vystoupení z vozu v podpalubí mi Pavel povídá: „Zase se chystáš nakrmit rybenky?“ Jen jsem se zasmál a tvrdě mu odpověděl.   „Tentokrát ryby zemřou hlady.“ Ale nebyl jsem si vůbec jist, jestli to bude pravda. Dostali jsme společnou kabinu a já padl na lůžko. Než se Pavel osprchoval, usnul jsem. Vzbudil mě, když byla sprcha volná, a řekl, ať sebou hodím, neboť jídlo vydávají už jen půl hodiny. Když jsem očistil tělo, došli jsme do jídelny.

Byl jsem překvapen nabídkou jídel, ale neriskoval jsem a objednal si řízek a hranolky. Pavel si pochopitelně dal opět tu svou rybenku. Během jídla jsem mu vyprávěl o uzené rybě v Itálii a on mi odpověděl: „No jo, to je ale čerstvá ryba a od soukromníka, to se s těmahle mraženejma kejdama nedá srovnávat.“ Po chvíli mlčení zase promluvil. „Tedy řeknu ti, že ta tvoje by ale stála za hřích.“ Naznačil jsem mu, že je to slušná holka a že jestli něco…, tak uvidí.

   „Ostatně máš svojí ženu,“ pokračoval jsem. Posmutněl a řekl, že to právě asi už nemá. Nechtěl jsem moc vyzvídat, ale když jsme dojedli a došli na pokoj, rozhovořil se sám. „V pátek mi oznámila, že odjíždí k mamince a že neví, na jak dlouho, protože maminka potřebuje někoho doma. Když jsem však zavolal na stabilku ke tchýni, ta mi oznámila, že u ní Jarka není.“

   Netoužil jsem po tom, aby Pavel dál něco rozváděl, neboť by mohl nakazit smutnými myšlenkami i mě a já byl v tu chvíli prostě ohromně šťastný. Na Miloušovi jsem si pustil svůj nejoblíbenější film Vesničko má středisková. Usnul jsem. Zdálo se mi, že se princezna topí a já ji nemůžu vytáhnout. Květa mě přivázala k posteli a v erotickém oblečení, které nosí dominy, mi přikazovala, co mám dělat. Ležel jsem na posteli a díval se, jak Květuška mizí pod hladinou. Vtom jsem se probudil. Loď se houpala a mně bylo trochu zle. Na zvracení to však nebylo. Pavel spal. Vstal jsem a šel se projít. Došel jsem až na palubu, kam chodili kuřáci, a sedl jsem si na lavičku. Moře se vlnilo a mě pocit zvracení pomalu přecházel. Noční moře je krásné i kruté. Žlutomodrá přechází do černé a odrazy měsíce se houpou na vlnách. Představa, že bych tam spadl, mě děsila. Radši jsem se díval na nebe. Za chvíli mě veškeré nepříjemné pocity opustily a já došel opět do kabiny. Pavel se probral a zeptal se, jestli jsem krmil. Řekl jsem hrdinsky, že ne a zase jsem usnul.