Do Švédska
V pondělí jsem sedl do svého auta a byl jsem velmi rád, že ho mám. Babička, se kterou jsem jel minulý týden, sice také sloužila, ale pohodlí modernějšího vozu se nedá nahradit. Po naložení jsme s Pavlem vyjeli těsně v závěsu na sever. Večer jsme dorazili do přístavu v Rostocku, odkud nám jel trajekt. Hned jsme se v přijímací kanceláři nahlásili a posléze zajeli na seřadiště. Za dvě hodiny přijela obrovská loď. Byla ještě o poznání větší, než ta v Callais.
Dvacet minut z ní vyjížděly kamiony a osobní vozy a mně se zdálo, že se tam všichni ani nemohli vejít. Poslal jsem Květě mms této krásné lodi a připsal:
Život je krásný ze všech stran
když je mi horko najdu stín
i v této lodi vlnami uhoupán
vzpomínám jen na tvůj klín
Do patnácti minut jsem dostal mms, na níž byly všichni čtyři, to je Květy babi i Čertík. Na dodatku bylo jen stručné: Máme tě rádi.
Během patnácti minut jsme najeli na trajekt. Byl jsem nervózní, ale vše jsem zvládl. Po vystoupení z vozu v podpalubí mi Pavel povídá: „Zase se chystáš nakrmit rybenky?“ Jen jsem se zasmál a tvrdě mu odpověděl. „Tentokrát ryby zemřou hlady.“ Ale nebyl jsem si vůbec jist, jestli to bude pravda. Dostali jsme společnou kabinu a já padl na lůžko. Než se Pavel osprchoval, usnul jsem. Vzbudil mě, když byla sprcha volná, a řekl, ať sebou hodím, neboť jídlo vydávají už jen půl hodiny. Když jsem očistil tělo, došli jsme do jídelny.
Byl jsem překvapen nabídkou jídel, ale neriskoval jsem a objednal si řízek a hranolky. Pavel si pochopitelně dal opět tu svou rybenku. Během jídla jsem mu vyprávěl o uzené rybě v Itálii a on mi odpověděl: „No jo, to je ale čerstvá ryba a od soukromníka, to se s těmahle mraženejma kejdama nedá srovnávat.“ Po chvíli mlčení zase promluvil. „Tedy řeknu ti, že ta tvoje by ale stála za hřích.“ Naznačil jsem mu, že je to slušná holka a že jestli něco…, tak uvidí.
„Ostatně máš svojí ženu,“ pokračoval jsem. Posmutněl a řekl, že to právě asi už nemá. Nechtěl jsem moc vyzvídat, ale když jsme dojedli a došli na pokoj, rozhovořil se sám. „V pátek mi oznámila, že odjíždí k mamince a že neví, na jak dlouho, protože maminka potřebuje někoho doma. Když jsem však zavolal na stabilku ke tchýni, ta mi oznámila, že u ní Jarka není.“
Netoužil jsem po tom, aby Pavel dál něco rozváděl, neboť by mohl nakazit smutnými myšlenkami i mě a já byl v tu chvíli prostě ohromně šťastný. Na Miloušovi jsem si pustil svůj nejoblíbenější film Vesničko má středisková. Usnul jsem. Zdálo se mi, že se princezna topí a já ji nemůžu vytáhnout. Květa mě přivázala k posteli a v erotickém oblečení, které nosí dominy, mi přikazovala, co mám dělat. Ležel jsem na posteli a díval se, jak Květuška mizí pod hladinou. Vtom jsem se probudil. Loď se houpala a mně bylo trochu zle. Na zvracení to však nebylo. Pavel spal. Vstal jsem a šel se projít. Došel jsem až na palubu, kam chodili kuřáci, a sedl jsem si na lavičku. Moře se vlnilo a mě pocit zvracení pomalu přecházel. Noční moře je krásné i kruté. Žlutomodrá přechází do černé a odrazy měsíce se houpou na vlnách. Představa, že bych tam spadl, mě děsila. Radši jsem se díval na nebe. Za chvíli mě veškeré nepříjemné pocity opustily a já došel opět do kabiny. Pavel se probral a zeptal se, jestli jsem krmil. Řekl jsem hrdinsky, že ne a zase jsem usnul.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!