Čas ve štěstí neúprosně letí. Dnes mám svátek. V práci jsem za tu dobu navštívil asi deset nových zemí. Nejhezčí zážitek však byl, když se mnou na začátku září jela Květa do Řecka. Milijarda s Bohunkou hlídali princeznu a my si užívali moře, sluníčka i jízdy. Cesta přes Alpy, po italském pobřeží a trajektem z italského města Bari do řeckého přístavu Patra. Potom přes Atény na vykládku a zase zpátky do Itálie. Víkendovali jsme pod Vesuvem. Objednali jsme si taxi a celou sobotu prochodili po Neapoli. Během cesty byla Květa překrásná. I když jí bylo občas na zvracení, převážnou část cesty se usmívala.
Ještě stojí za zmínku jízda do Rumunska. Kdyby mi to někdo vyprávěl, asi bych mu nevěřil. Na vlastní oči jsem se však přesvědčil, že díry na silnici u nás nejsou. To, co jsem viděl tam, se dá srovnat se zkušební tratí pro tanky. Díra, to je v rumunské verzi půl metru hluboké, dva metry široké a třeba patnáct metrů dlouhé koryto (nepřeháním). Hned za ním následuje nové a běžně se stává, že jedete půl kilometru po druhé straně. Když náhodou potkáte jiný vůz, jeden z nich musí do díry. Hotový tankodrom. Někdy je lepší sjet mimo vozovku, než do díry. Na vykládce v Baia Mare jsem měl skládat kontejnery na odpadky. Chlapíci z firmy s řidičem jeřábu chvíli chodili okolo nákladu a pak se mě zeptali, jak to mají skládat. Ukázal jsem jim nahoře oka na uchycení lana, ale oni řekli, že oka sice vidí, ale lano nemají. V duchu jsem se chechtal, ale i když jsem se snažil, aby na mě nic nepoznali, zřejmě tušili, co si myslím. Po dvou hodinách konečně lano sehnali u jiné firmy.
Dnes mám svátek. Květy kamarádi z hereckého klubu přijdou navečer postrašit princeznu. Odpoledne jsem ji učil básničku, aby jí neodnesl čert.
Na dlaň si mi sedla malinkatá včelka
nebyla moc malá, nebyla moc velká
nesla náklad do úlu na výrobu medu
jestli chcete jinou báseň, lepší nedovedu
Kamarádi z klubu přišli přesně v dohodnutou dobu. Jejich masky byly dokonalé. Princezna se mi vnutila do náruče a držela mě křečovitě okolo krku. Když jí Mikuláš poprosil o básničku, spustila: „Na dlaň mi si čmelka sedla malá velká. Nesla kůly do úlu, na výrobu medu, jinou nedovedu.“ A po velikém potlesku a smíchu ještě dodala: „Báseň.“ Během princezniny produkce se podařilo andělovi nechtěně šlápnout čertovi na ocas. Ten zůstal utržen na zemi a na čertově zadnici zela díra jako po náletu. Nešťastný čert si sedl stydlivě na židli a odmítal z ní vstát. Přinesl jsem z komory kalhoty s ocasem ze své sbírky čertovin a nabídl je zoufalci. „Tady v tom domě jsem jediným Smutným čertem já.“ Podal jsem mu se smíchem svůj kousek oděvu.
Herci měli dohodnutou ještě jednu návštěvu a poté se vrátili opět k nám. Seděli, pili a bavili jsme se do půlnoci. Za anděla byla převlečená Barborka. Velice příjemná dívka. Moc se mi líbil její úsměv. Malá, pihatá, sympatická, výřečná. Květa si toho asi všimla a po jejich odchodu mi v posteli udělala žárlivou scénu (jako). Její herecký výkon byl úžasný. Kdybych předem nevěděl, že je to hra, asi bych jí to uvěřil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!